"Upřímně řečeno - byl jsem doslova zaskočen tím, kam se tento svět ubírá. My, lidé z hor, jsme se nikdy příliš nestarali o to, co se děje tam dole. Intriky, funkce, marasmus - to všechno zůstávalo pod námi. Dívali jsme se na to s odstupem, s nadhledem, z výšky, kde se člověk učí jiným hodnotám. Vždycky jsme věřili, že hory jsou posledním útočištěm svobody," posteskl si Beránek.

Poměrně obsáhlé vyjádření zveřejnil na Facebooku, mluví v náznacích, ale je zřejmé, že ho zaskočil způsob, jakým KST dospěl k rozhodnutí o změně. "Když chatař odchází, zbývá jen jedna přirozená volba - aby ho nahradil někdo, kdo tam roky dřel. Nosič, který zná každý kámen na cestě, který má do krve odřené nohy a ramena rozedraná od popruhů. Takhle se rodí nástupce - spravodlivě a zaslouženě. Takoví lidé zanechají v horách stopu, kterou není možné vymazat. Jsou tou pravou krevní skupinou pro úspešný chod chaty," pokračoval.

Pražák v Tatrách

Viktor Beránek, který se narodil v roce 1951 v Praze a který se jako chlapec přestěhoval s rodiči na Slovensko, platí v Tatrách za legendu. Řemeslo horského nosiče si poprvé vyzkoušel v roce 1969.

O Chatu pod Rysy ve výšce 2250 metrů nad mořem se Beránek staral od roku 1977, teď ji přebírá Ján Ševčík, který doposud působil na Téryho chatě. Obě boudy patří občanským sdružením KST a Slovenskému horolezeckému spolku JAMES, přičemž klub turistů je většinovým vlastníkem. Ve Vysokých Tatrách mu patří i Chata u Zeleného plesa a Zbojnická chatu, kde se také vybírali noví správci, ale ke změně nedošlo.

Kdo dá víc

Podle KST byl o provoz horských chat ve výběrových řízeních velký zájem. "Zájemci předkládali nabídky nejen z finančního hlediska, ale i s důrazem na projektové a koncepční řešení, které mělo ukázat vizi dlouhodobého rozvoje a fungování chat," uvedl klub. Předseda KST Peter Švec řekl, že výběrovému řízení předcházel nátlak i výhrůžky.

Beránek v prohlášení na sociálních sítích k výběrovému řízení napsal, že dnes se rozhoduje tak, že "kdo dá víc, ten dostane chatu". Nehraje podle něho roli, "zda na ní odpracoval roky, nebo nesl na zádech stovky kil, nebo se vzdal pohodlí vlastní rodiny". Prý stačí, aby někdo "dole" uměl šikovně napsat nabídku nebo navrhnout nesmyslnou částku.

V budoucnosti Beránek na Chatu pod Rysy chodit neplánuje, chce být co nejvíce na severu Evropy. Zajímavá je i cesta, jak se do Tater vlastně dostal. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy se kvůli svým postojům dostal do hledáčku Veřejné bezpečnosti a samozřejmě i StB. Po různých peripetiích se stal nosičem na Zbojnické chatě. "Byl jsem zaměstnaný i zachráněný," vzpomínal pro Paměť národa.

Obvyklý náklad nosiče tvoří 50-70 kg, obvyklá trasa měří kolem 7 km s průměrným převýšením kolem 700 výškových metrů, a to za každého počasí. To už teď Beránka ve čtyřiasedmdesáti nečeká.