Americký film Čtvrteční klub amatérských detektivů, který je čerstvě v nabídce Netflixu, vznikl podle stejnojmenného románu z roku 2020. Literárně jím debutoval britský televizní producent a moderátor Richard Osman. Autora knihy, jejímiž ústředními postavami jsou čtyři bystří a čiperní osmdesátníci, inspirovala návštěva jednoho luxusního domova pro důchodce. Na bestseller v dalších letech navázala tři pokračování. Letos v září má vyjít pátá část série.

Titulní Čtvrteční klub amatérských detektivů tvoří čtyři senioři, kteří žijí v přepychovém domově důchodců Coopers Chase v hrabství Kent. V mládí zastávali nejrůznější profese: je mezi nimi bývalá špionka MI6, ovdovělá zdravotní sestra, dvakrát rozvedený odborový předák a staromládenecký psychiatr. Na sklonku života se mezi čajem o páté a pečením dortů baví tím, že se pokoušejí objasnit dávno odložené případy nevyřešených vražd.

Pak ale krátce po sobě dojde k úmrtí dvou ze tří majitelů pozemků, na nichž domov pro seniory stojí. Jeden z nich chtěl zrušit hřbitov, na jeho místě vystavět luxusní bytový komplex a všechny klienty z honosného objektu vystěhovat. Druhý byl zásadně proti jeho chamtivému záměru. Sprovozeni ze světa však byli oba.

Starosvětská idyličnost v režii Chrise Columba

Film obsahově i stylově poněkud mate svojí úvodní černobílou, takřka "noirovou" sekvencí, která se odehrává v roce 1973 a maskovaný zločinec v ní prohodí oknem londýnského domu mladou ženu s nožem zapíchnutým v hrudi. Příběh se vzápětí přesune do "barevné" současnosti. Zkušený divák však tuší, že případ zavražděné "ženy v bílém" bude mít s aktuálními krvavými událostmi v Coopers Chase určitou spojitost.

Detektivku natočil šestašedesátiletý režisér Chris Columbus, který se proslavil jako režisér prvních dvou částí filmové série o Harrym Potterovi a jako tvůrce oblíbených rodinných komedií. V podobně úhledném duchu se nese i jeho nejnovější snímek, ačkoli v něm dojde k několika nepěkným mordům.

Čtvrteční klub amatérských detektivů je esencí žánru, pro nějž se vžil anglický termín "cozy mystery", tedy útulná detektivka. Příběh je spíše zábavný než napínavý, byť takřka do poslední chvíle není jasná odpověď na otázku "Kdo to udělal". Vyhýbá se přitom explicitnímu zobrazení násilí a jeho idylickou atmosféru podtrhuje malebné anglické venkovské sídlo, jež se nachází v bývalém klášteře a připomíná spíše titulní kulisu seriálu Panství Downton než obvyklý starobinec.

Výsledkem je staromódní detektivka poklidně plynoucí v duchu filmových nebo televizních adaptací příběhů Agathy Christie se slečnou Marplovou z 60., respektive 80. let. Blízko má také k americkému seriálu To je vražda, napsala s Angelou Lansburyovou. Zásadní rozdíl je však v tom, že v přepisu Osmanova románu se neobjevuje pouze jedna postava, která s pomocí dedukce odhaluje zločiny, ale vzájemně se doplňující tým čtyř všetečných amatérských detektivů s rozličnými schopnostmi.

V penzi, ale s elánem a britským humorem

Hlavním trumfem snímku je herecké obsazení. Helen Mirrenová, Celia Imrieová, Pierce Brosnan a Ben Kingsley se rolí zhostili s viditelnou chutí a se záviděníhodným elánem, přestože jim je dohromady úctyhodných 306 let. Ženské postavy sice poněkud zastiňují své mužské protějšky a jejich charaktery nejsou propracované příliš do hloubky, hlavní čtveřice ale přesto působí relativně originálně a dodává filmu starosvětský šarm a jemný britský humor.

Chris Columbus nenatočil přímočarou komedii, zábavné momenty však příjemně odlehčují "pátrací" linku vyprávění. Nechybí v něm ani "interní" vtípky. Například v jedné scéně demencí trpící manžel bývalé špionky říká své ženě ústy Jonathana Prycea, že vypadá jako královna. Helen Mirrenová přitom získala Oscara právě za titulní roli panovnice Alžběty II. v dramatu Královna.

Komické situace vyplývají především z toho, jak kvartet civilistů systematicky narušuje a mnohdy i podkopává práci kriminalistů. Policii senioři vždy přechytračí, a to bez ohledu na to, že mají mezi profesionálními vyšetřovateli o půl století mladší spojenkyni v podání Naomi Ackieové, která jim umožňuje přístup k důležitým informacím.

Navzdory několika vcelku nečekaným zvratům, odhalením i vražedným motivacím ale příběhu chybí rafinovanost zmíněných detektivek Agathy Christie. Jeho tempo je navíc chvílemi poněkud pomalé a dvouhodinová délka filmu se zdá být neúměrná.

Je ale sympatické, že snímek nepředstírá, že by byl něčím víc než jen nenáročnou detektivkou. Navíc postavy pokročilého věku, které se věnují překvapivému koníčku, nezobrazuje s blahosklonnou sentimentalitou, jak bývá ve filmech o seniorech často zvykem. Na své protagonisty nahlíží jako na osoby, které sice již odešly do důchodu, avšak jejich dřívější profese v nich stále žijí. I kvůli tomu je pravděpodobné, že se diváci se členy Čtvrtečního klubu amatérských detektivů nesetkávají naposledy.