31 0 0 13.07.2025
Přestože je glaukus atlantský, jak zní oficiální název mořského plže, běžný v Atlantiku a na Kanárských ostrovech, jeho pozorování ve Středozemním moři jsou velmi vzácná. To ostatně dokazuje i skutečnost, že naposled tady byl spatřen v roce 1705, tedy před více než 300 lety.
Teď však jeden čtyřcentimetrový exemplář objevila mořská bioložka Muntanerová při vyjížďce lodí severozápadně od Mallorky, tedy v neobvyklém místě jeho výskytu. A to poměrně náhodou.
"Byli jsme s delfíny, kteří začali loď sledovat, a když jsem se podívala do vody, uviděla jsem modrého draka a vykřikla," říká. "Jedná se o druh žijící v pelagické zóně - nebývá u pobřeží ani na mořském dně, ale žije volně v otevřeném moři," dodala na vysvětlenou, proč je obtížné ho spatřit.
Modrý drak s výrůstky na bocích připomínajícími paprskovitá křídla okouzluje svým stříbřitě modrým zbarvením, které mu v moři slouží jako dokonalé maskování. Jeho tmavší břišní strana splývá s barvou mořských hlubin, zatímco jeho světlejší hřbet napodobuje sluneční odlesky na vodě. I když může působit jako mytologická bytost, ve skutečnosti se jedná o mořského slimáka, na kterém je výjimečný víc než jen vzhled. Oplývá totiž mimořádnými schopnostmi, které z něj dělají nejen fascinujícího, ale i potenciálně nebezpečného tvora.
Živí se převážně žahavými organismy typu medúz, u kterých požírá nejen jejich tkáně, ale zároveň si také uchovává jejich žahavé buňky. Ty mu pak slouží nejen jako obranný mechanismus před predátory, používá je i k lovu. Kousnutí modrým drakem není pro člověka smrtelné, způsobit mu však může silnou bolest, zvracení, vyrážku nebo alergickou reakci.