5 0 0 09.07.2025
Představte si, že se vám rozpadne manželství, společnost sužuje pandemie a vy nemáte tušení, co si se sebou počnete. Pravděpodobně by vás napadly dvě možnosti: složit se, nebo zcela překopat celý svůj svět.
Barbora Hanáková zvolila druhou variantu a vrhla se do nápaditého projektu. Koupila si loď, naložila ji na kamion, převezla ji do svého rodného Nižboru a dala jí nový život - stejně jako sobě.
A právě takhle se zrodilo kouzelné místo u Berounky s názvem Bistro HST-P48 a zároveň začal příběh ženy, která se nebála rozjet vlastní byznys v nejtěžším životním období.
Dnes z loďky vydává kvalitní dobroty, které byste u cyklostezky mezi Nižborem a Stradonicemi asi nečekali.
Téměř padesátiletá Barbora většinu svého života pracovala v médiích, avšak v roce 2020 se jí obrátil život naruby, když se musela vyrovnat s rozchodem s hercem Tomášem Hanákem. A do toho ještě přišel covid, který pro mnohé znamenal zkázu i ideální čas začít odznova.
Zatímco většina lidí by v té době hledala stabilní práci, Barbora začala hledat loď. Proč? Inspiroval ji zážitek z Oregonu ve Spojených státech, kde v bistru vytvořeném z lodi prodávali fish and chips - tedy rybu a hranolky. A tak něco podobného chtěla přivést do Čech, i když si někteří ťukali na čelo a říkali jí, že Čechy ryba určitě nenadchne.
Hanáková si však stála za svým a dobře udělala. "Nevěděla jsem, co se sebou, ale pak se všechno rozběhlo," vzpomíná. Tím začala její nová životní kapitola, díky které znovu našla štěstí.
Svou osudovou loď našla asi za deset minut, a když syna a bratra přivezla na vrakoviště, nevěřili vlastním očím. Uprostřed šrotu stál ocelový stroj s označením HST-P48. A tak tuto původně pracovní loď zachránili s cílem přetvořit ji na gastro byznys. "Někde jsem četla, že přejmenovávat loď nepřináší štěstí, proto lodi zůstalo její pracovní označení HST-P48. Logo pak vytvořil skvělý grafik Jiří Troskov. Mělo by znázorňovat mořskou pannu, každý v něm ale vidí něco jiného. A to je asi dobře," přibližuje.
O rychlou a snadnou rekonstrukci ale rozhodně nešlo. Naopak nastaly roky šílené dřiny. "Syn si udělal svářečský kurz, koupili jsme svářečku, brusku, kompresor. Měla jsem pět brigád a každý vydělaný halíř šel do lodi," popisuje Barbora, které rodina a kamarádi pomáhali, když už nemohla.
A pak to přišlo. Po dvou letech, v roce 2022, byla loď konečně připravená a ona tak se svým týmem mohla otevřít okénko bistra kousíček od břehu Berounky.
A od té doby se fronty, ve kterých najdete nejen cyklisty, na jejich vyhlášenou rybu s hranolky nezastavily.
Když s Barborou mluvíte nebo jen pozorujete, jak se svými kolegy kmitá uvnitř i kolem bistra, poznáte, že každý kout byl vytvořen s láskou. A možná i to, že každý detail má svůj příběh - včetně toalet, které vznikly přestavbou nástavby z vojenské V3Sky. "Po rybě si všichni nejvíce chválí právě naše záchody," říká drobná blondýna s úsměvem a dodává: "A také pivo z Rakovníka, limonády z domácí produkce nebo prostor na hraní pro děti."
Není těžké si uvědomit, že v lodi asi nebude moc místa. Ale o to víc lásky a porozumění v ní je. "Děláme si srandu z toho, že u nás nemohou pracovat vysocí lidé. Celkové fungování bistra je specifické. Nemáme terminál, lidé platí přes QR kód. A víte co? Nikdo nepodvádí. Jsou to ti nejmilejší hosté - pohodoví, usměvaví, čistotní. Vážím si toho každý den," říká majitelka.
A jak vypadá běžný pracovní den celé posádky a jaké jsou její role? "Ráno panikařím a peču bulky. Kolegyňka vykuřuje šalvějí loď proti zlým duchům a kontrole z hygieny. Mamka uklízí, zalévá kytky a nadává na děti, co na cyklostezku malují křídou sprosté obrázky," směje se Barbora.
Její syn vaří, opravuje, válí sudy. Ruku k dílu však přiložila i jeho přítelkyně, která vypomáhá třeba s přípravou drinků a spravuje sociální sítě. Hanákové bratr pak pomáhá se vším, co je nutné. A jak už bylo nastíněno, právě díky němu bistro vůbec vzniklo. Barboru popostrčil k odstartování vlastního byznysu a poskytl jí pozemek, kde se loďka i jeho zázemí nachází.
"Bez nich bych to nikdy nezvládla. Každý rok něco vylepšíme, posuneme. Ale pořád je to hlavně o lidech," popisuje Barbora a dodává, že o dvanácté otvírají a pak už nestíhají. "Večer sebereme nádobí z cyklostezky, umyjeme ho a jdeme spát. A takhle celé prázdniny dokola," říká. Po každé směně tak pomalu omdlí v posteli a modlí se, aby načerpala síly na další den. Proč? Protože ji bistro zachránilo z největší krize a denně jí přináší radost. I přes všechnu dřinu.
Když se jí zeptáte, zda by podnik přesunula jinam, okamžitě nesouhlasně zavrtí hlavou. "Tohle je moje místo. Je to splněný sen," tvrdí a dodává: "Volno mám v zimě, kterou nemám ráda. Takže akorát možná časem zvážím zimní práci s letním volnem."
A přestože o sobě tvrdí, že nemá žádné mimořádné schopnosti, její příběh je ukázkou toho, že minimálně silná vůle a tah na branku jí nechybí. "Jediné, co je potřeba, je jít a začít. Každý může dělat cokoliv, když do toho dá dost energie. Důležité ale je i mít štěstí na okolnosti a lidi kolem sebe. Stejně jako jsem to měla já," míní.
V bistru HST-P48 nejde jen o jídlo. Jde i o atmosféru, která je pro zákazníky čím dál důležitější. Bára společně se svými blízkými vytvořila místo, kde se rodiny levně a zároveň výborně najedí, děti si užívají na plácku i mělčině a přátelé hrají petanque a u toho popíjejí aperol nebo pivo.
A také ztrácejí pojem o čase. "Na WhatsAppu se jmenujeme Dovolená na jachtě. Pro nás je to sice dřina, ale pro návštěvníky - doufám - dovolená," uzavírá Hanáková.