Když přijedete k budově dětské psychiatrie v Lounech, zvenčí si řeknete, že je to obyčejný dům ve velkém areálu plném dalších (nejen) zdravotnických stavení. I chodba k oddělení je příjemně veselá, plná obrázků od dětí a nepřipadáte si, že jdete do zařízení, kde léčí vážné duševní onemocnění. Kde děti bojují o své životy. Ale jiným způsobem než v normálních nemocničních zařízeních. Musí se samy za sebe "poprat".

Jenže uvnitř už to veselé moc není. Pochmurné prostředí vás naprosto obestoupí. Říkáte si, že se tady přece nemohou léčit ty nejzranitelnější duše. Byť se personál snaží, jak mu síly stačí, všichni jsou milí, obětaví, ale rozpočet naplnit neumí. To by měl zajistit zřizovatel - ministerstvo zdravotnictví.

Před dvěma lety tu ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) spílal, jaká je to ostuda resortu, že hned zjedná nápravu. Uběhl nějaký ten čas a sliby zůstaly jen tak viset ve vzduchu.

"Iniciovali jsme velmi intenzivní jednání s těmi, od kterých to pronajímáme. Jasně jsme si řekli, co je nutné změnit, a já věřím, že se nám to do konce roku podaří," řekl Válek v květnu 2022. A od té doby se nic nestalo. Což přiznává i ředitelka zařízení Nikol Přibilová, i když mírné posuny zaznamenala.

"Plánujeme nějaké úpravy této stávající budovy, v čemž nás ministerstvo podpořilo, ale potřebovali bychom vlastní budovu. Mluvíme o tom roky. Slíbili nám, že udělají úpravy, aby to prostředí bylo hezčí. Aby byla humanizace toho prostředí pro děti. V druhé linii by se měla vybudovat nová budova. Máme vytipovaný pozemek, ministerstvo jednalo i s majitelem, ale zatím ten posun není žádný. Naposledy mi bylo řečeno, že už nejsou finanční prostředky," přiznala lékařka.

Temnější prostředí se sestřičky i lékaři snaží vynahradit různými terapiemi, chozením na zahradu, pěstováním bylinek či různých výletů do okolí. Ředitelka stále urguje, kde může, aby začali aspoň s úpravami, ale neustále to někde vázne. S pronajatou budovou, kterou vlastní firma Agel, toho nikdo moc nezmůže. Upravovat cizí dům mohou jen omezeně. Kdyby provedli větší stavební práce, zvýšili by tím cenu nemovitosti a tím i vlastní nájem. Je to takový začarovaný kruh, ze kterého vede cesta jen k vlastní budově.

Jak to v psychiatrickém zařízení funguje?

Kluci a holky jsou tu odděleni. Paní ředitelka Nikol Přibilová to vysvětluje tím, že by nerada řešila ještě problémy milostného rázu, a v takovém počtu nelze děti prostě uhlídat. Pro jejich klid mají dívky své patro a kluci taky své. Každé pojme 25 pacientů a stav je tu stále nad normu. O jaké nejčastější diagnózy jde?

"Nejčastější věk je kolem deseti let, plus mínus dva roky. Ale setkáváme se i s mladšími dětmi, třeba pětiletými. Běžně tu máme i děti do osmnácti let. Co se týče dívek, nejčastěji jsou tu se sebepoškozováním, mají nestabilní emoce a často dochází k pokusům o sebevraždu. Tady rozklíčujeme příčiny a snažíme se těm dětem co nejlépe pomoci. U chlapců dominuje spíš poruchové chování, kdy volí často agresi vůči okolí, kdy se necítí vůbec dobře. I depresivní chlapec může být agresivní. Pak je to experimentování s návykovými látkami a psychotickými onemocnění," vysvětluje ředitelka Přibilová.

Bohužel je tlačí kapacita a není možné vytvořit ještě další oddělení, aby se vytvořil prostor pro naprosto odlišné diagnózy, které by být spolu neměli. Přináší to občas vyhrocené situace.

"ADHD a deprese nejsou zrovna diagnózy, které jsou dohromady nejlepší. Bohužel zatím nemáme možnost, jak od sebe tyto děti separovat. Ten depresivní pacient se potřebuje vyspat, zatímco dítě s AHDH má menší potřebu spánku a už před šestou hodinou ranní vítá personál, který jde na ranní službu. To není nejlepší, ale snažíme se aspoň, aby nebyli na stejných pokojích a rušili se co nejméně," dodal zároveň i primářka zařízení.

Režim není tak přísný

Podle paní ředitelky by režim v této nemocnici přirovnala ke škole v přírodě, protože děti netráví celý den v posteli jako v klasické nemocnici. Pravidelný denní režim je jedním z pilířů duševního zdraví. Je nastavený tak, aby měli dostatek spánku, pravidelné jídlo a hodně pohybu. Děti ráno vstávají kolem sedmé hodiny a mají menší rozcvičku. Následuje sezení sezení se staniční sestrou, potřebná medikace, jestli pacienti mají předepsanou, pak následuje vizita.

"Většinou je to formou individuální vizity, kdy si lékař bere děti po jednom. Ptá se, jak se děti mají, co je nového. V rámci jejich diagnózy. Pak se jde do školy. Máme tady vlastní školu. Jsou to malé třídy, většinou jich je tam pět až šest podle ročníku. Učitelé respektují individuální potřeby, ale ne vždy to bývá v klidu, protože učení není zrovna motivační aktivita. Když je velký problém, dítě se vrátí na oddělení," upřesňuje lékařka.

Po výuce následuje oběd a polední klid. Odpoledne mají pacienti různý program podle dnů. Ve středu třeba děti chodí na blízký statek, kde mají různá zvířata. Ve čtvrtek se chodí do sportovní haly nebo do městské knihovny. Často chodí do parků nebo je navštěvují zdravotní klauni.

Blýská se na lepší časy a do zařízení v Lounech přichází "nová krev", která by měla doplnit kritický stav lékařů. Ale i tak má už dnes každé dítě má svého psychiatra, se kterým každý den mluví. Což je první krok ke zlepšení stavu.

Jak psychiatrii v Lounech pomoci?

Kdybyste chtěli i vy podpořit Dětskou psychiatrickou nemocnici Louny, uděláte jim a personálu radost, když jim darujete jakékoliv lístky na zábavu pro děti. Třeba do ZOO, botanické zahrady, různých farem a cokoliv vás napadne. Všichni za jakoukoliv iniciativu a dary budou vděčni.