"Když jsem se dozvěděla, že se moje dcera nikam nedostala, zhroutila jsem se," svěřila se Aktuálně.cz Martina z Prahy (jména použitá v článku jsou fiktivní, zpovídané matky si přály zůstat v anonymitě). Její dcera se hlásila na dvě pražská gymnázia a jedno lyceum. Nedostala se ale ani na jednu ze škol, přestože měla u přijímacích zkoušek 67 bodů, což je celorepublikový nadprůměr.

Mimo Prahu by se přitom dostala bez problémů. Největší převis poptávky nad nabídkou totiž dlouhodobě panuje právě v hlavním městě, kde se na školu nedostal každý pátý uchazeč.

Neúspěch má podle Martiny fatální dopad na celou rodinu. "Dítě je v depresi, má pocit, že selhalo. Je v nejistotě, neví, co s ním bude. Má výčitky, že udělala nějaké zbytečné chyby. A my jako rodiče se hádáme o tom, kdo udělal chybu a co uděláme teď. Jestli budeme platit školné na soukromé škole nebo raději zvolím horší státní školu. Je to hrozné vypětí sil," popisuje matka.

Dodává, že právě na lyceum, které její dcera měla jako záložní možnost a na které se nedostala, přišlo mnohem více přihlášek než dříve. Podobně totiž taktizovalo více rodičů. "Paradoxně by se tak dcera byla bývala dostala na třetí gymnázium, o kterém jsme také uvažovali. Ale báli jsme se, že se nedostane," říká.

"Já to beru tak, že ve chvíli, kdy 15letému dítěti při jeho první zásadní zkoušce v životě rovnou řeknu 'tam se nehlas, na to nemáš, tam tě nevezmou', dáváš mu do života signál totálního poraženectví. Nemít ambice, nemá smysl se snažit, protože takhle to nejde… Tak je to podle mě pro děti šílený signál do života," odpovídá matka na otázku, zda neměli zvolit jiné školy.

"Nechtěli jsme podlehnout byznysu s kurzy"

Matka také odmítla každodenní doučování, které svým dětem platilo mnoho jiných rodičů. "Nechtěli jsme podlehnout tomu byznysu s kurzy, takže to jsme odmítli. Ale asi pětkrát byla na testech nanečisto. A jednou týdně chodila na doučování. Tak si říkám: kdybych zaplatila ty kurzy a byla by rok v drilu, mohla se dostat. Ale já tenhle byznys odmítám podporovat," popisuje. 

"Buď ji dám na předraženou soukromou školu, nebo na nějakou státní, kde bude místo. Ale v našem případě to bude škola, která dceři vezme motivaci ke studiu nebo ho už naprofiluje jako průmyslovka nebo odborná škola s maturitou. A to v 15 letech, kdy ještě nemůže vědět, co chce dělat, na jakou vysokou chce jít," říká k budoucím plánům svého dítěte matka.

Místo podle ní mají totiž například na průmyslovce, která se profiluje na matematiku a fyziku, ale to by dceru bavilo. A podle matky jí to úplně vezme šanci jít pak na humanitní obor na vysoké škole. "Takže jí v 15 rozhodnu život, protože jsem jako rodič udělala několik hloupých rozhodnutí. To je strašná tíha," svěřuje se.

Do prvního kola přijímacího řízení na čtyřleté obory se letos přihlásilo přes 132 tisíc uchazečů, tedy o něco více než loni. Podle údajů Cermatu se z pražských uchazečů o střední školy v Praze nedostalo na žádnou školu 1470 žáků. V celé republice pak šlo o 6400 deváťáků. V prvním kole letos bylo přijato 94 procent uchazečů. "Je to asi o procento více než v minulém roce," okomentoval to ministr školství Mikuláš Bek (Nezávislí).

Mimo Prahu bez problémů i bez přípravných kurzů

Jedním z úspěšných dětí je například dcera Karolíny z Prahy, jejíž pravé jméno redakce zná. Od září bude navštěvovat gymnázium v Čakovicích. "Dcera se bez problémů dostala na první školu, kterou chtěla, bez navštěvování jakýchkoliv kurzů," říká. I ona ale zmiňuje tlak, který zkoušky na děti vyvíjí. A i v případě starší dcery, se kterou po neúspěšných přijímačkách už dříve absolvovala kolečko odvolání a opětovných přihlášek.

Ačkoliv její mladší dcera nechodila na přípravné kurzy, cvičila si doma Scio testy. Během přípravy jich vyplnila zhruba 20. "Chodí na kvalitní základní školu, kde v 9. třídě nabízí kurz češtiny a matematiky hodinu týdně až do zkoušek. To jediné absolvovala navíc. Máme to štěstí, že to pojala jako otázku své prestiže a zodpovědně se sama připravovala," popisuje hrdá matka. Její dcera nakonec zaskórovala 82 bodů.

"Odmítala moji pomoc, takže jsem neviděla jediný test. Jen jsem dělala zázemí, kdy byla měsíc a půl protivná a nepomáhala. Pramenilo to z toho, že pociťovala tlak. To jsme všechno tolerovali," říká matka s tím, že se její dcera během přípravy na zkoušky uzavřela do své bubliny. Tlak před zkouškami prý vnímali i spolužáci její dcery. "Ta intenzivní diskuse před přijímačkami jim už trochu vadila, i ta po přijímačkách," popisuje matka.

Cítit tlak. A naučit se s tím pracovat

Dril v přípravě na přijímačky zmiňuje i Kateřina, jejíž dcera se s 81 body dostala na primárně zvolenou střední školu v Praze. Ovšem už od října navštěvovala přípravné kurzy. "Byl online a moc se nám líbil v tom, že děti musely pracovat doma. Pokud děti chodí na ten jeden či dva dny v týdnu si na hodinu někam sednout, tak to většinou nefunguje. U první dcery se nám to neosvědčilo," říká matka.

Kurz prý byl efektivní, jelikož videa, v kterých byla látka vysvětlována, byla přístupná pouze 14 dní, poté se smazala. "Dítě tak bylo nucené se učit pravidelně a neodsouvat to. Navíc ještě dcera dostávala do mailu domácí úkoly, které musela vypracovávat," popisuje. Příprava tak prý zabrala v průměru hodinu denně.

"Samozřejmě cítila tlak, ale děti to tak trochu potřebují, protože bohužel systém přijímaček je nastavený tak, že se musí naučit dělat příklady," říká Kateřina. S úlohami, které se ve Scio testech objevují, se totiž žáci na základní škole podle ní příliš nepotkávají. "Dítě se to musí naučit a zautomatizovat si to. Základní škola ho na to bohužel nepřipraví. Proto také kvete přijímačkový byznys," říká Kateřina.

"Viděli jsme, že spolužačky ve třídě se vůbec neučily a nechávaly to na poslední měsíc. My jsme věděli, že by to dopadlo špatně. Samozřejmě protestovala s tím, že se nikdo neučí, jen ona, ale asi to bylo potřeba," dodává matka 15leté nastávající studentky.