"Jsem přesvědčený, že je ve veřejném zájmu, aby dům neležel nadále ladem, respektive aby byl navrácen židovské obci, která by jej provozovala v rámci veřejně prospěšných aktivit," řekl Aktuálně.cz premiér Petr Fiala v kuloárech Poslanecké sněmovny.

Lokalita, ve které dům stojí, stejně jako jeho historie, není pro ministerského předsedu neznámá. Jednak celý život žije v Brně a také se často odvolává na důležitost židovsko-křesťanských tradic v historii Česka i Evropy. Navíc svoji poslaneckou kancelář má v Brně doslova pár kroků od tolik propíraného místa. Nijak netají, že mu osud židovského majetku leží na srdci, zároveň však upozorňuje, že celá záležitost je spletitá. "Naráží na legislativně technické překážky, které je potřeba dořešit," upozornil premiér.

Dnes jen výstražná cedule

Podobně reagoval také ministr financí a Fialův spolustraník z ODS Zbyněk Stanjura. Z jeho první reakce na dotazy Aktuálně.cz bylo zjevné, že detaily této kauzy zná. "Vím o této věci, věnujeme se jí," ujišťoval a podobně jako premiér vysvětloval, že hledání řešení není jednoduché. Podle jeho slov jedná o několika možnostech, jak by šlo převést bývalý Spolkový dům na židovskou obec. "Věřím, že schůdné řešení najdeme do poloviny tohoto roku," slíbil Stanjura.

Pokud by Fiala a Stanjura, kterým přibližně za půl roku vyprší stávající volební období, vyřešili spletité dění kolem budovy, postarali by se o přelomovou změnu. Český stát má někdejší Spolkový dům ve správě už od dob holokaustu a jediným výsledkem dnes je, že na něm visí výstražná cedule s nápisem "POZOR! Nebezpečí poškození majetku a zdraví".

Objekt, který byl sídlem židovské obce a bývá označován i jako brněnská židovská radnice, má přitom i památkovou hodnotu. V registru budov Národního památkového ústavu je vedený jako nájemní dům Ignaze Wohlmutha. Šlo o podnikatele v palírenství, sladovnictví a ve vlnařství, který v letech 1883-1884 nechal přestavět starší obchodní dům v Brně na nájemní dům palácového typu, který rodina prodala v roce 1904 brněnské Židovské náboženské obci.

Místo s bohatou historií

Kdo by v minulosti hledal sídlo desítek židovských spolků, sociálních, zdravotních, kulturních, vzdělávacích, sportovních i politických, našel by ho právě tady. Kdo by v dřívějších dobách pátral po dějišti mnoha schůzí a přednášek, opět by je našel právě zde. Týká se to i redakcí významných židovských novin, které se prodávaly po celém světě - opět by je v minulosti našel v těchto místech. V minulosti se tady uskutečnily volby do Světové sionistické organizace, ostatně i sídlo organizace se nacházelo na této adrese. Když v roce 1925 navštívil Brno Chaim Weizmann, tehdy lídr Světové sionistické organizace a budoucí první prezident Izraele, zavítal právě sem. Tady našli Židé svůj záchytný bod pro uprchlíky, když Hitler nastoupil k moci v Německu a Rakousku.

Dnes už nic z někdejší slávy nepřipomíná. Všechny vlády, které přišly po pádu komunismu v roce 1989, připustily, že kdysi významný objekt v centru Brna zchátral. Navzdory faktu, že se o něj - a  opakovaně - hlásila židovská obec a žádala navrácení nemovitosti do svého vlastnictví v rámci restitucí. 

V budově už řadu let nic není. Déle než 20 let ji držela coby nevyužitou Česká správa sociálního zabezpečení, byla také ve správě Úrazové nemocnice a následně přešla pod Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Stát využívá majetek na základě bezpráví, uvedl ústavní soudce  

Z různých písemných materiálů, včetně verdiktů soudů, lze vyčíst, proč  židovská obec doposud nebyla ve svém snažení o navrácení nemovitosti do svého vlastnictví úspěšná. Totiž předtím, než budova přešla do majetku státu,  ji nevyužívala ke své činnosti. To přitom ani nemohla, protože ji - hned po nacistech - zabraly v roce 1945 české ozbrojené složky. Jak ale upozornil v roce 2020 ve svém odlišném stanovisku oproti rozsudku ústavní soudce Jiří Zemánek, český stát na této židovské nemovitosti nepřetržitě od roku 1945 "benefituje na základě bezpráví, které sám způsobil a udržuje jej dodnes".

Židovská obec by za ideální řešení považovala, aby Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových převedl nevyužívaný historický objekt do majetku Židovské obce Brno.

"O tom, že byl Spolkový dům vybudován a provozován péčí brněnské židovské obce, nikdo nepochybuje. V procesu navrácení majetku po sametové revoluci se však v tomto případě naplno projevila nemožnost stoprocentně a jednoznačně nastavit legislativní pravidla tak, aby bylo dosaženo úplné spravedlnosti," píše za brněnskou židovskou obec její předseda Jáchym Kanarek v dokumentu adresovaném například vedení města Brna, kterým žádal o podporu ohledně vydání budovy.   

Přitom i brněnská primátorka Markéta Vaňková je příznivkyní vyřešení této záležitosti. Když v roce 2023 adresovala premiéru Fialovi prosbu o bezúplatný převod, odpověděl jí, že věc nechal prověřit na ministerstvu financí, které má takovou záležitost ve své gesci. A také jí přeposlal stanovisko toho úřadu jako důkaz, že jde o složitou věc. Z obsáhlého stanoviska z dílny ministerstva financí ve stručnosti vyplývá, že budovu nelze židovské obci navrátit. Říká také, že židovská obec, případně město Brno by muselo nabídnout jako protihodnotu majetek v ceně někdejšího Spolkového domu. V závěru znění stanoviska se uvádí, že vláda má možnost provést bezúplatný převod, jestliže převáděná věc má strategickou povahu nebo značnou peněžitou anebo jinou hodnotu.  

Minulé vlády odmítaly budovu vrátit

Když se Aktuálně.cz zajímalo o dění kolem budovy za období posledních třiceti let, narazilo například na dopis tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha z roku 2003. Protože budova v té době patřila České správě sociálního zabezpečení, jež spadala právě pod Škromacha, tehdejší předseda vlády Vladimír Špidla je žádal, zda je možné budovu a některé další nemovitosti vrátit židovské obci. Špidla tehdy napsal, že by považoval za "velmi nežádoucí, aby se zástupci židovských obcí domáhali svého nesporného nároku u soudu". 

Škromach mu však odpověděl, že navrácení není možné. "V případě dotčených nemovitostí existují důvodné pochybnosti nejen o nespornosti, ale i o samotném nároku. Od roku 1959 hospodaří s dotčenými nemovitostmi stát, v současné době Česká správa sociálního zabezpečení, která je ke své činnosti prokazatelně potřebuje. Ve shodě s touto správou usuzuji, že v případě dotčených nemovitostí neexistuje nárok Židovské náboženské obce. Vzhledem k potřebnosti nemovitostí pro činnost státu není ani důvod k jejich vydání," napsal Škromach v roce 2003 předsedovi vlády.

O dva roky později tehdejší ústřední ředitel České správy sociálního zabezpečení Jiří Hoidekr uvedl, že jím řízená instituce objekt nepotřebuje. Za éry premiéra Mirka Topolánka vláda dokonce odhlasovala prodej bývalého Spolkového domu. Nedošlo k němu jen proto, že Židovská obec podala žalobu a prodej tudíž nebyl za běžící soudní pře možný. Těsně předtím Topolánek sdělil židovské obci, že budovu nelze vydat, protože objekt "Česká republika nezbytně potřebuje k plnění svých funkcí, které nelze provádět jinde". Objekt v centru města přesto zůstal další dekádu nevyužívaný.

 "Poněkud kafkovský přístup českých úřadů"

V poslední době se na premiéra Fialu obracejí různé osobnosti s prosbami o vyřešení celé záležitosti kolem Spolkového domu, mezi nimi například jeden z nejvýznamnějších kafkologů profesor Benno Wagner. "Během německých zvěrstev spáchaných za druhé světové války bylo toto historické místo ukradeno nacisty a židovská komunita byla téměř zničena. Česká republika si tuto budovu stále ponechává a budova se již 24 let postupně rozpadá," napsal loni v prosinci Fialovi s tím, že vnímá dřívější přístup českých úřadů "poněkud kafkovsky".

"Zbytečně to poškozuje dobré jméno vaší vlády a České republiky. Děkuji vám, že využíváte váhu svého úřadu a své znalosti moderních dějin k nápravě této nespravedlnosti, které se Česká republika od konce války dopouští proti židovské komunitě v Brně," končí Wagner svůj dopis. Jen pro představu, válku v Brně nepřežilo kolem 10 tisíc Židů. Spolkový dům dodnes spojuje všechny brněnské potomky přeživších nacistického vraždění - ať už žijí kdekoliv na světě.

Wagnerovi, který oslovil premiéra jako německý občan, který cítí povinnost připomínat nacistické bezpráví, odpověděl letos v lednu ministr spravedlnosti Pavel Blažek, jehož tím pověřil premiér. "Je mi znám historický a kulturní odkaz této budovy. Činíme veškeré možné kroky směřující k nápravě historických křivd z období nacismu a komunismu a vydání budovy původnímu majiteli," napsal ministr Blažek před čtyřmi měsíci.

Pokud tedy premiér a ministr financí najdou řešení, se kterým bude souhlasit židovská obec, mohli by pomoci "splatit" historickou křivdu trvající od konce druhé světové války.