Zmíněná nová policejní výzva přijde člověku narozenému v totalitním Československu - kde udávat na souseda byla běžná praxe - krajně amorální. Zde ovšem dostala i svůj oficiální název: Operation Snap. Na webovkách ministerstva vnitra se pak člověk dočte, že jednotlivé policejní obvody disponují speciálním týmem policistů, kteří se těmto záběrům věnují a analyzují je.

Situace na britských silnicích se za posledních deset let výrazně změnila. Převládají v podstatě podobné atributy jako v britské společnosti obecně - tedy bezohlednost, nezodpovědnost, agresivita a sobectví.

Ovšem tím vůbec největším nešvarem, kvůli kterému si většina řidičů v zemi sv. Jiří svou palubní kameru pořídila, jsou pojistné podvody. Situací, kdy do vašeho nového auta značky Audi nacouvá nějaký dobrák v teplákovce na dávkách s 25 let starým Vauxhallem, jen aby z toho něco káplo, případně mu vaše pojištění zaplatilo nový blatník, přibývá jako hub. A pamatujete na ta stará videa z Ruska, kde na kapoty drahých aut skákali zoufalci s vidinou odškodného za způsobené zranění? V Británii je to dnes naprosto běžná praxe.

Už tomu budou přibližně dva roky, co jsem se svým sedmičkovým BMW vyjížděl od pumpy, když tu náhle mladá anglická dívka s kočárkem zaznamenala možnost rychlého přivýdělku.

Dívka natlačila kočárek na můj nárazník a sama pak bez mrknutí oka skočila na mou kapotu šipku, za jakou by se nemusela stydět ani Lois Toulsonová - olympijská reprezentantka Velké Británie ve skoku do vody. Jelikož jsem právě odjížděl od stojanu, má rychlost byla naštěstí velmi nízká. Nejprve jsem zmateně vyběhl z auta a s neskrývanými obavami se dívky zeptal, co se jí stalo. Ani na chvíli mě totiž nenapadlo, že bych snad měl na vině být já. Ona začala vykřikovat, že jezdím jako blázen a že má něco s nohou. Nabídl jsem, že zavolám policii a sanitku, ale ona začala mumlat něco o odškodném.

V ten moment mi to celé došlo a jen jsem s mírným úšklebkem ukázal prstem na svou kameru na čelním skle. Mladá maminka pohotově vstala, plivla dvakrát na mé auto a jednou na mě, vzala kočárek, ze kterého už mezitím mocně řvalo dítě, a svižným krokem odkráčela pryč.

Pointa popsaného příběhu spočívá v tom, že jsem tehdy žádnou palubní kameru neměl. Šlo o čočku od senzoru deště, kterým bylo mé auto vybaveno a která může vzdáleně připomínat zmíněnou DashCam. Podvodnice naštěstí mou malou lež neprokoukla. Můžete mi ale věřit, že má první jízda z pumpy vedla rovnou do Halfords (prodejna autopotřeb), kde jsem pořídil hned dva kusy, kdyby někdo v budoucnu zkoušel něco podobného i na jinou část mého vozidla.

A světe, div se - stalo se. Ani ne o rok později jsem omylem projížděl jednosměrkou v Bristolu kolem známé obchodní zóny Cribbs Causeway. Bylo to opravdu asi jen 100 yardů, tedy necelých 100 metrů. Všimla si toho starší dáma. Už z dálky jsem v jejím pohledu viděl nějakou čertovinu a v momentě, kdy jsem opatrně projížděl kolem ní, šlápla na plyn svého rezavého pickupu pamatujícího začátek anglické průmyslové revoluce a naprosto vědomě to napálila plnou parou do mého boku. Její první otázka po vystoupení z auta byla, kolik mám u sebe cash a jestli to nevyřídíme na místě, protože jsem jasně na vině já.

Celou situaci jsem chtěl řešit s policií, ale ta už v Británii k nehodám tohoto typu dávno nejezdí. Nevím, ale možná je to z toho důvodu, že její příslušníci nemají na maličkosti tohoto druhu čas, protože musejí analyzovat nahrávky přestupků, které jim dobrovolně zasílají uvědomělí účastníci britského silničního provozu.

Vítejte v nové Velké Británii a usmívejte se, jste na kameře!