Paragraf 403 trestního zákoníku nyní stanoví, že ten, "kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let". Zjevně se tím v prvé řadě myslí hnutí fašistická a komunistická, ale nejsou přímo jmenována.

Řada lidí u nás takovou paralelu odmítá připustit. Proto změnu textace žádali nejen jednotlivci, ale i Ústav pro studium totalitních režimů nebo Muzeum paměti XX. století.

Novela od ledna 2026 text paragrafu rozšiřuje na znění: "Kdo založí, podporuje nebo propaguje nacistické, komunistické a jiné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let". Tedy jmenovitě uvádí komunistické hnutí. Právě proto vyvolalo přijetí novely takovou hysterii u členů KSČM i v hnutí Stačilo!.

Divočina v justici

Můžeme očekávat, že bojovníci proti komunistické ideologii a proti lidem a organizacím, kteří se hlásí k odkazu stalinismu, začnou po novém roce prověřovat, jak se k novele postaví česká justice. Budou podávat trestní oznámení. Nejspíš to bude divočina.

Jak budou soudy hodnotit, že někdo na demonstraci přinese transparent nebo vlajku se srpem a kladivem, typickými symboly bolševismu? Jak se soudci postaví k trestním oznámením na obchodníky, kteří takové předměty (plus hrnky, placky, knihy s těmito symboly) běžně prodávají? Co udělá policie, až zase bude nějaký komunista pod rudou vlajkou veřejně vykřikovat, že je čas na čtvrtý odboj? Jak budou v novém kontextu hodnoceny propagační materiály, které KSČM šíří ve veřejném prostoru?

Výklad soudů bude bezpochyby individuální. Zároveň můžeme očekávat, že řadou sporů se budou muset zabývat i vyšší instance, včetně Ústavního soudu. Nějaký čas potrvá, než se ustálí jurisdikce, která rozdělí komunismus na zločinný a umírněný. Stalinismus jasně patří do zločinné kategorie, o přesnou charakteristiku současných komunistů se povede litý boj.

Kdo si troufne na komunisty?

Úvahy, zda by rozpuštění komunistické strany nebo Vidlákova hnutí bylo oprávněné, se stanou součástí vášnivé diskuse o jejich činnosti, svobodě slova, demokracii obecně. Narazí však na fakt, že návrh na rozpuštění politické strany může podat jedině vláda (za určitých okolností také prezident republiky). Dokáže si někdo představit, že případný kabinet Andreje Babiše podává návrh na rozpuštění KSČM nebo Stačilo!?

Po roce 1989 byla u nás soudně rozpuštěna jediná strana - Dělnická. Nejvyšší správní soud v roce 2010 rozhodl, že program partaje směřoval k potlačení demokracie a že stranu ovládli militantní rasisté. Vláda, která návrh na rozpuštění Dělnické strany podala, uspěla až napodruhé. V roce 2009 její návrh na rozpuštění této partaje soud zamítl. Také tato historie naznačuje, že je naivní očekávat, že se v roce 2026 za českými komunisty jen tak zavřou pomyslné dveře historie.

Deep fake

Novela trestního zákona přináší ještě další změnu, která přímo souvisí mimo jiné s politikou a svobodou projevu. Trestným činem se stává využití deep fake. Do paragrafu 181 byl kvůli rostoucímu výskytu falešných videí, fotografií nebo třeba audiozáznamů přidán nový odstavec.

Trestného činu se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí někomu jinému vážnou újmu právě pomocí deep fake. Tedy vyrobí nebo bude veřejně šířit dílo, "které neoprávněně zobrazuje, zachycuje nebo jinak využívá podobu jiného nebo jeho projev osobní povahy, které se jeví být pravými, ačkoli ví, že pravé nejsou".

Asi každý už ve veřejném prostoru viděl falešné fotografie nebo videa ze zatýkání Donalda Trumpa a podobné vtipné či rádoby vtipné materiály. U nich je však možné do značné míry poznat, že nejde o realitu, ale o karikaturu, vtípek, formu kritiky. Obdobnými technologiemi však vznikají i dokonalé soubory, jejichž cílem je diváka či posluchače zmást, vložit například politikovi do úst slova, která nikdy neřekl, a vážně ho tak poškodit.

Jejich počet bude narůstat. S rostoucí kvalitou technologií budou k nerozeznání od autentických záběrů reality. Snaha takovou činnost postihovat je proto plně namístě.

Pornografie a identita

Se šířením fotografií a videí ve veřejném prostoru souvisí i další nově zaváděný trestný čin - zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření. Je to reakce na narůstající zveřejňování intimních souborů, jehož záměrem je poškození pověsti zobrazené osoby (například spolužáka či bývalé partnerky) nebo výdělek.

Podstatou tohoto trestného činu je zveřejňování souborů bez souhlasu zobrazované osoby. Přitom nejde jen o samotné pořízení záběrů. Trestného činu se dopustí ten, "kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá osobu, o které ví, že k takovému zobrazení nebo využití nedala souhlas".  

Také zde můžeme očekávat složité soudní spory. Tato činnost totiž občas přesahuje zveřejňování porna bez souhlasu na "tajných" internetových fórech. Někdy jsou záběry cíleně nabízeny do médií, ať už se záměrem zisku, nebo "jen" pomsty. Mohou být využity i v politickém boji.

Bude zajímavé sledovat, kolik sporů nové části trestního zákoníku "umožní" a kolik a jak rychle skončí rozsudkem soudu.