Pro začátek je dobré si říci, co prožívá celá řada členů ODS, kterých postupně víc a víc ubývá, byť se členská základna pořád ještě drží nad 10 tisíci členy. Část z nich se zapojila zatím naposledy do kampaně před sněmovními volbami v minulém měsíci a doufali, že by strana mohla obhájit vládní pozice z předešlých čtyř let, kdy určovala směr země za pomoci lidovců, TOP 09 a Starostů.

Přesto jsem v této kampani narážel na mnoho členů ODS, kteří mi říkali, že sice pomáhají, ale v úspěch už nevěří. A vysvětlovali také, proč se do kampaně nezapojuje mnohem více členů a příznivců z ODS.

Vzhledem k mnoha průzkumům veřejného mínění, které vládním stranám předvídaly prohru, i atmosféře ve společnosti už prostě neviděli smysl v tom, aby svůj volný čas obětovali "na oltář strany a vlasti". Koneckonců po volbách byl často slyšet právě postesk, že kampaň oddřel jen předseda a premiér Petr Fiala, kterému sekundoval Martin Kupka a někteří další jedinci.

To sice neznamená, že by v ODS nebylo stále ještě velké množství srdcařů a nadšenců, kteří byli vidět i v kampani, jenže většina členů čeká spíše na nějaký nový impulz, mohutný silný impulz, kvůli němuž budou ochotni obětovat část svého času i peněz. Mnozí přitom po této změně volali už dlouho před sněmovními volbami a po jejich skončení čekali na sebereflexi volebního neúspěchu, kde bude jasně popsáno, co všechno dělala ODS špatně a v čem a jak se musí změnit.

Ovšem nic takového zatím nepřišlo. Končící předseda Petr Fiala se rozhodl zatím mlčet a má ještě spoustu práce s tím, aby co nejlépe dokončil svou premiérskou misi. Z dalších členů vedení je slyšet a vidět nejvíce Martin Kupka, což má svou logiku, protože věří, že čím více bude na očích členů a veřejnosti, tím větší šanci má v lednových volbách nového předsedy ODS. Největší šance skutečně má, už teď je považovaný fakticky za vítěze.

Jenže právě v tom je ukrytý i klíčový problém ODS: Řada členů se totiž obává, že Kupka převezme otěže bez toho, aniž by nastala jakákoli debata, polemika, sebereflexe, aniž by z toho někteří straníci a spolupracovníci těchto spolustraníků vyvodili důsledky, aniž by se cokoliv změnilo v hlavní kanceláři ODS a v celkovém fungování stranického aparátu. Jak mi řekl s úsměvem jeden z členů: "Kdyby si Martin Kupka nechal narůst vousy, nikdo ani nepozná, že už stranu nevede Petr Fiala, ale on."

Únava Kuby z marných snah měnit ODS

A do tohoto stavu přichází Martin Kuba s oznámením, že je vyčerpaný z marné snahy měnit v ODS zavedené pořádky, a proto chce vytvořit novou politickou stranu. Slibuje přitom, že chce dělat "smířlivější" politiku orientovanou především na řešení věcných problémů, bez zátěže "těžkopádné struktury politické strany". Jistě, teprve až samotná činnost ukáže, co přesně si pod těmito slovy představuje.

Jeho slova ale mohou vzbuzovat naději u členů a příznivců ODS, kteří jsou unavení a zklamáni z minulých let, kdy podle nich ODS dělala až příliš velké kompromisy ve prospěch dalších vládních stran. Zároveň nevidí po prohraných volbách pověstné světlo na konci tunelu. Zvláště, když nová sněmovní většina ANO, SPD a Motoristů utahuje šrouby, beze zbytku využívá svou moc a chystá se minimálně na čtyřleté vládnutí. Řada pravicovějších voličů jasného prozápadního směřování navíc v sobě nese i zklamání z vlády Petra Fialy, protože si přáli mnohem hlubší změny v zemi.

Symbolem jakéhosi přešlapování a malé odvahy k reformám byl pro ně předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda. Jestliže si ho poslanci ODS zvolili do čela i nyní, v údajně "nové době", kdy prý ODS projde změnami, dali Martinu Kubovi do rukou ten nejlepší argument, že v ODS žádné změny nelze čekat. Benda pochopitelně zná sněmovní soustrojí dokonale a jeho znalosti a kontakty se hodí, ale už velmi dlouho je v určité "bohorovné" pohodě, aniž by vnímal proměnu české společnosti. A možná i proměnu členské (potažmo voličské) základny ODS.

Svědčí o tom i jeho páteční odpověď na otázku, co říká na odchod Martina Kuby z ODS: "Já myslím, že to ODS v žádném případě nepoškodí," odpověděl mimo jiné a kritizoval Kubu za to, že se nijak nepodílel na kampani pro sněmovní volby (v nichž ovšem ani nekandidoval). Na Bendovi, který dokáže za všech okolností držet emoce pod kontrolou a téměř vždy volí nekonfliktní slova, bylo tentokrát vidět napětí. Což bylo možná dáno i tím, že se ho dotkla Kubova kritika, když při odchodu ze strany kritizoval jmenovitě jednoho jediného člověka - právě Bendu.

Těžko říct, kde šéf poslanců ODS bere takovou sebejistotu, když Kubovi nedává žádné šance, že by si ukousl byť jen sebemenší sousto z koláče voličů ODS. Možná vychází z toho, že ke Kubovi se otočí zády všichni občanskodemokratičtí poslanci, což není vyloučeno, protože je vesměs na kandidátku vybírala "stará ODS", tedy lidé, kteří hejtmana Jihočeského kraje zrovna nemusí a nepřejí si ani žádné velké změny ve straně.

Ale ODS zdaleka netvoří jen poslanci. Sama občanská demokracie je právem pyšná na to, že je to stále ještě velká, demokratická, široce rozkročená strana programově, názorově, věkově, stavovsky, i pokud jde o rozmístění na mapě Čech, Moravy a Slezska. Právě proto je ale dobré vnímat všechny podněty z regionů, nepodceňovat zklamání a možná i rozčarování mnoha členů, stejně jako volání po skutečné debatě a radikálních změnách. Jinak se může stát, že ODS už bude jen menší a menší. A Kubova strana větší a větší.