Na Štědrý den roku 1913 stávkovali horníci v měděných dolech už půl roku. Tam, kde v americkém státě Michigan vybíhá prst země do největšího z Velkých kanadských jezer, jako by je chtěl přepůlit. Na 400 horníků s rodinami přišlo oslavit Vánoce do druhého patra místního kulturáku Italské společnosti pro vzájemnou pomoc.

Když byl kulturní program v nejlepším, někdo v napěchovaném sále začal křičet "hoří", i když po ohni nebylo nikde ani památky. V následném úprku ven z budovy přišlo o život 73 lidí. Tento zbytečný masakr naneštěstí není ojedinělý. Právě proto ve všech zemích, kde platí alespoň nějaká svoboda projevu, platí také toto omezení: "Říkejte si, co chcete, ale nemůžete bezdůvodně křičet 'hoří' v zaplněných divadlech."

Bohužel, přesně to se v Česku stalo. Měsíce už jsme svědky, že o
stavu státních financí v zemi říká kdo chce, co chce. Budiž. Naštěstí, na rozdíl od toho požáru v divadle, skutečný stav státních financí lze celkem lehce ověřit.

A tak ten, co o něm lidem tvrdí nějakou cochcárnu, spíše spoléhá na to, že lidé mají většinou jiné starosti. Pokud řeší nějaké rozpočty, tak spíše svoje vlastní než ten státní. 

Ale o to spíše pak nesmí někdo, kdo vypadá, že tomu rozumí, říct, že se přestanou vyplácet důchody. Aby vzbudil zájem o státní rozpočet tím, že se mylně propojí s rozpočtem rodinným. Že bude takto neprávem omezen. To je skutečně jako zakřičet "hoří" v divadle. Jenže to se bohužel stalo.

Nastávající ministryně financí Alena Schillerová (ANO) prohlásila v novinovém rozhovoru - a pak to několikrát opakovala v jiných médiích -, že z rozpočtu, který už tak rozdává maximum, co mu zákon dovoluje, "nejpozději na podzim by přestaly chodit důchody, nemocenské nebo příspěvky na péči". To jednoduše není pravda.

Jediný nezávislý a odborný posuzovatel rozpočtů je Národní rozpočtová rada. A ta opakovaně konstatuje, že přesně tato čísla pro ty nejzranitelnější, na které se tu apeluje, tedy "důchody, nemocenské nebo příspěvky na péči", jsou vypočítána správně.

Žádné peníze na tyto výdaje nechybí. A to, že rozpočet nepočítá s předčasným zahájením stavby některých silnic, to je problém toho silničního fondu. Ne problém rozpočtu a už vůbec ne jeho peněz na důchody apod.

V tomto ohledu funguje uvnitř státního rozpočtu nepřeklenutelná čínská zeď. Jestli bude chtít vláda začínat více silnic, tak na ně si někde bude muset najít peníze. Ale ne z důchodů atd., tyto peníze jsou nedotknutelné. A je jich tam dost. Tyto sociální platby jsou vypláceny ze zákona, budou tedy vypláceny, i kdyby na chleba nebylo. Ale můžeme se na to podívat i jinak.

Jistě, i když je v rozpočtu peněz na důchody dost, může se stát, že
znovu přijde morová epidemie. A nová vláda se znovu může rozhodnout zastavit ekonomiku, jako za covidu. Potom by se mohly snížit příjmy státního rozpočtu, a i když by se všechno ostatní osekávalo dřív než důchody a sociální dávky, čistě hypoteticky by mohly na podzim peníze dojít - v takové morově zastavené ekonomice.

Ovšem ani pak by nepřestaly chodit důchody, nemocenské nebo příspěvky na péči. Vláda by si pak v průběhu morového roku ve sněmovně schválila vyšší schodek a peníze na důchody by si půjčila. A právě tehdejší ministryně financí Schillerová to sama udělala třikrát, takže to musí vědět a nemůže křičet "hoří".

Pokud přesto říká, že na podzim přestane vyplácet zákonné platby důchodcům a dalším, tak tím říká, že chce porušit zákon. To samozřejmě chtít může, na to má právo, je však otázkou, kdo by chtěl za ministryni někoho, kdo porušuje zákon.

Na Twitteru má paní Schillerová v záhlaví svého profilu slavný citát připisovaný Voltairovi, že "nesouhlasí s tím, co říkáme, ale až do smrti bude hájit naše právo to říkat". To je strašně důležitý princip, na který se tak rádo zapomíná. Je skvělé, že ho připomíná. Ovšem i on má výjimku.

Ani z nepravdivého tvrzení o státním rozpočtu nelze šířit paniku u těch nejzranitelnějších, že nebudou mít na chleba. Není jejich povinností sledovat detaily zákonů a chápat tak, že je to jen šíření poplašné zprávy. Právo na ni by nehájil ani Voltaire.