"Jezdci jsou znechucení tempem a dominancí týmu UAE. Výsledkem je monotónní, smutná a podezřívavá atmosféra," řekl bývalý francouzský cyklista Éric Boyer deníku Le Parisien na adresu Pogačarova týmu.

Pátý muž z Tour 1988, vítěz tří etap na italském Giru a někdejší manažer stáje Cofidis se dokonce nezdráhal vyslovit paralelu s nejslavnějším dopingovým hříšníkem Lancem Armstrongem.

"Samozřejmě jsem skeptický. Když posloucháte lidi kolem Pogačara, jen opakují prázdné fráze o tréninku, lepší stravě a silnějším týmu. Jsou to přesně ty samé argumenty z Armstrongovy éry," pokračoval Boyer.

"Všichni vědí, že v některých týmech jdou až na hranu. Mnozí cyklisté cítí neklid a bojí se. Je to šedá zóna, ve které si nejsme jistí, zda jde jen o stravu, odpočinek a tréninkové plány," dodal.

Pogačar v letošním 112. ročníku Tour de France nedal soupeřům šanci. Triumfoval s náskokem bezmála čtyři a půl minuty před druhým Dánem Jonasem Vingegaardem, na třetího Němce Floriana Lipowitze najel dokonce rovných 11 minut.

Ve 26 letech opanoval nejslavnější závod už počtvrté. Jediný zářez mu chybí k dorovnání rekordmanů Eddyho Merckxe, Jacquese Anquetila, Bernarda Hinaulta a Miguela Induraina.

Útočit může směle i na rekord 35 vyhraných etap sprintera Marka Cavendishe. Sám jich má už 21.

Slovinec je schopný vyhrát takřka jakýkoliv typ etapy nebo závodu, a když si vloni po odvážném, až exhibičním ataku dojel poprvé v kariéře pro titul mistra světa, obrovskou poklonu mu vysekl zmíněný Merckx.

"Je jasné, že teď už je nade mnou," prohlásil legendární Belgičan, do té doby všeobecně uznávaný jako nejlepší cyklista všech dob.

Jenže zejména z úst osob z přelomu tisíciletí zaznívají pochybnosti. Cyklistika se dopingového stínu zkrátka stále nezbavila, bojovat s ním musí i Pogačar a další hvězdy současného pelotonu.

"Pogačar má až nadlidskou sílu. Ostatní umírají, on ani nesleze ze sedla," poznamenal Antoine Vayer, v 90. letech trenér týmu Festina, nechvalně známého kvůli rozsáhlé dopingové aféře.

"Může jet sám, zatímco 20 nejlepších jezdců se za ním dře ve větru, a stejně ho nechytí. Vede mě to k podezření, že je tu něco shnilého," vyprávěl v rozhovoru pro švýcarský Tages-Anzeiger.

Zdůraznil, že neobviňuje Pogačara z dopingu, jedním dechem však dodal, že "nikdo nevěří, že to, co dělá, je normální".

"Mohl by jet na Tour sám proti celému pelotonu a pravděpodobně by byl v Paříži stejně první," zahlásil Vayer.

Slovincovy výkony se mu nezdají na základě propočtů výkonu cyklistů, který se měří ve wattech. "Cokoli nad hodnotou 410 je podezřelé. On dokáže bez námahy šlapat 450 wattů po delší dobu a tím předjet ostatní," přiblížil.

Když si však Vayerovy spekulace přečetl bývalý švýcarský cyklista Rolf Järmann, okamžitě se zastal aktuálního vládce Tour.

"Jak může někdo někoho zvenku takhle soudit na základě jeho stylu jízdy? Upřímně, zvedá se mi z toho žluč," zlobil se Järmann, mimochodem jezdec, který se v minulosti k užívání dopingu přiznal.

"My jsme dopovali plošně a týmy se navzájem kryly. Dnes je riziko odhalení daleko větší, kontroly lepší," jmenoval dvojnásobný vítěz známé jednorázovky Amstel Gold Race.

Ani zmiňované wattové hodnoty podle něj nic nedokazují. "Samozřejmě stoupají. Podívejte se, o kolik profesionálnější cyklistika je v porovnání s předchozí érou. Pokročilejší je materiál, výživa, taktika, regenerace," pokračoval Järmann.

"Pogačar je výjimečný sportovec. Takoví se objevují znovu a znovu, bez ohledu na to, o jaký sport se jedná," uzavřel Švýcar.

Známkou lidské přirozenosti byla naopak Pogačarova únava ve třetím týdnu letošní Tour. Není u něj zvykem, aby mluvil o tom, jak se těší, až náročný závod skončí a konečně pojede domů.

Krátce po dojezdu do Paříže potvrdil, že na španělskou Vueltu, která odstartuje koncem srpna, se nechystá. Vrátit by se měl na jednodenních zářijových závodech v Kanadě a plánuje také obhajobu titulu na mistrovství světa ve Rwandě.

"Nyní mi ale tělo říká, že potřebuje odpočinek," podotkl Slovinec.