Nebyl jako ostatní horolezci. Na skále jste ho bezpečně poznali. Z každé strany batohu mu trčela lyže, na nohou nosil speciální lyžáky, v kterých sice riskoval omrzliny, ale mohl kdykoli zacvaknout přezky a sjet dolů. 

Fredrik Ericsson byl extrémní lyžař. Sám tohle označení moc nemiloval a říkal si "Ski Adventurer", tedy v překladu takový lyžařský dobrodruh.

Ve zkratce to znamenalo, že rád lezl na vrcholky hor a cestu k základnímu táboru si zpestřil lyžováním.

Takhle sjel například tibetskou osmitisícovku Šiša Pangma, Gašerbrum II nebo i extrémně strmou horu Laila Peak, která před týdnem vzala život bývalé biatlonistce Lauře Dahlmeierové.

Bohužel je potkal podobný osud ve stejném pohoří Karákóram. Dnes je to přesně 15 let.

V srpnu 2010 se Ericsson vydal k vrcholu K2, odkud si chtěl zalyžovat. Mnozí nechápavě kroutili hlavou.

Na druhou nejvyšší horu světa s vrcholkem 8611 metrů se vydal už o rok dříve a neskončilo to dobře. Během aklimatizace italskému parťákovi při sjezdu ve výšce 6400 podjely lyže, narazil do skály a spadl do skalní průrvy. Zraněním podlehl a právě Ericsson pomáhal vyzvednout jeho tělo.

Přestože ho tragédie silně zasáhla, po roce se na místo vydal znovu a chtěl pokračovat ve svém plánu. 

Na K2 přitom od konce července panovaly šílené povětrnostní podmínky. Hustá mlha, ledový vítr, sněžení. Podmínky se umoudřily 6. srpna, a tak se čtyřčlenná skupina v čele s Ericssonem vydala k vrcholu.

Postupně se ale horšily podmínky, z vrcholu se začalo sypat kamení, dva horolezci ze skupiny se ještě před klíčovou závěrečnou pasáží vzdali a otočili k sestupu. Dál už stoupal jen švédský lyžař a Rakušanka Gerlinde Kaltenbrunnerová.

"Ve výšce zhruba 8300 metrů se Fredrik vydal asi 40 metrů výš, aby tam připevnil skobu. Když se to stalo, zrovna jsem nekoukala vzhůru," líčila později v rozhovoru pro magazín Spiegel.

"Najednou se zřejmě utrhnul kus skály. Zničehonic kolem padalo tělo asi 1000 metrů hluboko. Hlavou mi jen proběhlo: ´To snad ne, to se přece neděje´. Rychle jsem sestupovala dolů v bláhové představě, že Fredrika někde najdu," pokračovala Kaltenbrunnerová.

Jejich kolegové ze základního tábora jí rádiem hlásili, že zpozorovali Ericssonovo bezvládné tělo opravdu o kilometr níž, zatímco z vrcholu se kutálely kameny velikosti bowlingové koule. 

Rakušanka se v těžkých podmínkách dostala do základního tábora po jedenácti hodinách sestupu. Rázně ale odmítá, že by se švédským parťákem přecenili síly. V tragédii vidí hru štěstí a smůly, která Ericssona potkala.

"Fredrik byl prvotřídní horolezec. Shodou okolností jsme měli stejný rytmus odpočinkových a výstupových dnů, lezli jsme paralelně už od základního tábora," uvedla.

Vyzvednutí těla švédského lyžaře bylo vzhledem k hrozícímu nebezpečí nemožné a tak už 15 let odpočívá pod stěnou K2.