Je čas přestat filozofovat. Je třeba vyrazit do města a předat velké množství materiálu. Při příjezdu na základnu předáváme věci a slyším zvuk dronu Šáhed. Ten začíná klesat a jen tak přelétne těsně nad námi. Všichni jsme připraveni k rychlému útěku a nespouštíme dron z očí. Výbuch se ozývá pár vteřin nato. Tak takhle to tu chodí poslední dobou běžně. Drony zabíjejí civilisty ve městě každý den. Je jedno, jestli stojíte na semaforech nebo zrovna tankujete na pumpě. Prostě stačí, že máte smolný den, a smrt si vás najde.

Ve večerních hodinách jedu s Runou na linii předat jídlo a munici naší pěchotě pomocí velkých dronů Vampír. Také nesmíme zapomenout při té příležitosti hodit pár bomb Rusům. Cesta přes pole je děsně náročná. Topíme se v bahně. Auto jede smykem, často jen tak tak, že projede. Po cestě vidím přes noční vidění mnoho shořelých vraků. Je mezi nimi i Toyota LC nebo Nissan Navara, které jsem přivezl na jaře. Všechny mají jedno společné - Rus je zničil drony, když ztratily rychlost kvůli bahnu. V některých autech našly jejich posádky smrt. Přijíždím do remízku, kde to už znám. Byli jsme tu už při mém minulém výjezdu. Je tu nový kluk jménem Dima. Je mu teprve 22 let, sám se přihlásil do armády. Když se mě ptá, jak se tady cítím, Runa mu vysvětluje, že jsem u nich více než doma. A že to rozhodně není moje první zkušenost. Dostávám důležitou informaci - nedávno jim prý selhal magnetický zapalovač a rozbuška explodovala přímo v krytu. Kluk byl dost poraněný, ale přežil. Od té doby se rozhodli je nepoužívat.

Noc je celkem klidná, ale to se může kdykoliv změnit, a to doslova během sekund. Tentokrát se krom běžných výbuchů nic převratného nestalo. Nad ránem už usínám vestoje. Těším se na to, až se vrátíme na základnu a půjdeme spát. Potřebuji trochu nabrat energii. Už dopoledne nás čeká první den výcviku ve střelbě z brokovnice na letící terče. Kolem čtvrté ranní balíme. Cestu zpět na základnu jsme přežili a zdá se, že nás čeká pěkných pět hodin spánku.

Po pár hodinách mě opět budí hlasitý výbuch a střelba ručních zbraní proti dronům. Co už… Když mě nenechají spát, jdu uvařit pro všechny polévku. Tentokrát bude základ gulášovka s bramborem. Sotva ji dodělám, začínají se všichni stahovat do kuchyně. Asi je probudila neznámá vůně. Najíme se, společně vyrážíme na střelnici. Po cestě se zastavujeme u stánku s kávou, kde na nás čeká Karát - velitel pěchoty a Alfa - odstřelovačka. Je to mladá holka, která už dlouho bojuje. Zažila mnoho, to dokazují její videa z Mariupolu, kde bránila Azovstal a utrpěla tam i zranění. Její evakuace z Mariupolu proběhla těsně před pádem města. Mám k ní obrovský respekt. Říká, že slyšela, že mám doma odstřelovací pušku. Když to potvrdím, následuje smršť otázek na ráži, optiku… No, takhle znalou mladou holku jsem nečekal. O to větší čest je pro mě, když mě ještě ten den požádá, jestli bych s ní nejel na střelnici někdy potrénovat. Vyhrknu, že velice rád.  Ale nevěřím, že bych ji mohl něco učit.

Dnes je na řadě střelba z brokovnice a vrhačka hliněných holubů, co jsem dovezl, je pro všechny zúčastněné velikým přínosem. Během dne využiji pár fíglů, co mě naučil náš olympionik David Kostelecký, a na konci tréninku je u všech vidět obrovská změna. Runa už ví, že svoji tureckou brokovnici si už na pozici nebude brát. Nespolehlivost a obtížnost trefit je znát už po prvních pokusech. Nechápu, kde k těm puškám přišli. S trochou nadsázky tipuji, že jim je dodali snad sami Rusové.

Když ukončíme trénink, vyrazíme pro další věci, které jsem nakoupil a dnes dorazily Novou poštou (jakousi ukrajinskou Zásilkovnou). Po příjezdu do města slyšíme zvuk rakety, která zní jak proudový motor od stíhačky, a nedlouho nato prolétající klouzavou bombu. Ta padá kamsi do města. Naše práce nekončí, Runa jede dnes na pozice beze mě. Já jí slibuji na zítřejší snídani bramboráky, o které už škemrá od mého příjezdu.

Po pár hodinách spánku vyrazím do sklepa, kde máme provizorní kuchyň. Pustím si na telefonu rádio Impuls, abych měl alespoň nějaký kontakt s domovem. Po chvíli práce budí všechny v domě vůně bramboráků a začínají se za mnou stahovat. Proběhne rychlá snídaně a vyrážíme opět na polygon. Tady se setkávám s novou partou kluků. Zpráva o trenažeru a "zahraničním instruktorovi" se šíří jako blesk. A tak to vypadá, že budu mít i v příštích dnech hodně zájemců o výcvik. V plánu je testovat střelbu na letící drony, a to nejen z brokovnic, ale i z kalašnikovů. A také střelbu na letící dron z auta a šestikolky.

U nás by to byla skvělá zábava, tady je taková dovednost otázkou života a smrti. Drony jsou všude. Kluci se velice rychle učí nové věci a ve finále mají velikou radost z pokroku ve střelbě. Během výcviku na nás rozežene Šáhed. Začal nad námi kroužit, ale po několikátém průletu odlétá. Nejspíš usoudil, že nejsme žádná veliká hrozba, a tak si vybere nějaký civilní objekt ve městě Slovjansk, které je nedaleko. Těžko říct, co ho k tomu vedlo. I když jsme cvičili střelbu na drony, tak Šáhed letí tak vysoko, že nemáme šanci.

Po pár dnech se domlouváme, že je třeba jen pravidelně cvičit, a to už mohou bez mojí asistence. Plánuji, že následující den odjedu ke skupině "Ragbistů" ze 129. brigády. Když to oznámím veliteli, hned začne vymýšlet, jak mě tu ještě zdržet. Navrhuje, abych se seznámil s obdobným dronem, jako je Mavic, jen ukrajinské výroby. Známe se už dlouho, tak ví, jak mě zaujmout. Jsme domluvení, že následující den mě na dron zaškolí, a pokud mi půjde jak pilotáž, tak shazování bomb, půjdu v následujících dnech na pozici vyzkoušet si ostrou akci.

Video: Dobrovolník Mac - střelba z brokovnice