Cesta trvá něco přes dvě hodiny. Jedu už po paměti a zastavuji v Izjumu, kde se mám potkat s kluky z jednotky "Ostré Kartuzy". Mám pro ně dron Mavic 3, který, jak doufám, v nejbližších dnech pošle pár Rusů do pekla. Při minulé návštěvě, kdy jsem strávil jeden "pracovní" den po jejich boku nedaleko Pokrovsku, jsem měl na vlastní oči možnost vidět, co všechno umí, když mají to správné vybavení.

Přijíždím na místo o něco dřív a procházím si vesnici, kompletně zničenou v bojích s Rusy. Po poledni přichází zpráva s instrukcemi k pozici, kde se máme potkat. Kluci jsou z dronu nadšení. Dostávám od nich podepsanou vlajku a natáčíme video s poděkováním. Prohodíme pár slov a já vyrážím dál do Charkova a dál na Sumy, kde mě čekají "Ragbisti" - dronaři ze 129. brigády.

Po telefonu domlouváme sraz u jejich základny v Sumách. Po vyložení věcí z auta vyrazíme na večeři, kde na mě čeká zbytek této super party. Během večeře ve skvělé pivovarské restauraci děláme plán dalších činností. Je to celkem absurdní situace. Když se člověk rozhlédne kolem sebe, jako by válka ani nebyla.

Realita našeho rozhovoru je ale úplně jiná. Dozvídám se, že mám ráno vyrazit kolem osmé hodiny se Saňou k týmu nedaleko hranic s Ruskem, kde budu čtyři dny na pozici se skupinou dronařů s velkými drony typu Vampire. Jejich výbornou práci jsem zatím viděl jen z operačního centra a těším se, až s nimi vyrazím přímo do akce. Být mezi nimi je pro mě čest. Málokomu z cizinců se podaří získat takovou důvěru.

Po návratu z večeře mám pro kluky překvapení - na minulé návštěvě se mnou byla moje žena, a protože chlapci byli před válkou všichni sportovci, přesvědčila mě, abych jim dovezl stolní fotbal. Měli radost jak malé děti. Fotbálek se okamžitě nainstaloval v kuchyni a vášnivě se hrálo až do půlnoci. Každé takové "odpojení" od reality války je strašně důležité, aby se člověk nezbláznil. Jsem rád, že se překvapení povedlo. Teď už ale musím jít spát, ať jsem ráno připravený makat na sto procent.

Ráno vyrážíme podle plánu. Přijíždíme k domku, kde se seznamuji s Maximem - velitelem skupiny dronařů s "vampýry". Ukazuje mi sklad jejich logistiky. Několik dronů a bedny plné min a bomb. V první chvíli nechápu, na co tady mají protipěchotní miny. Později mi dochází, že tyhle devítikilové potvory odhazují z dronů. Tak to bude zajímavá práce - tady se asi chyby neodpouští. Po prohlídce skladu a seznámení s několika dalšími lidmi mě Maxim posílá dospat. Naše cesta začne až za tmy. Po minulém týdnu mám značný spánkový deficit, tak ho aspoň doženu.

Kolem páté odpoledne dorazí pick-up a vykládá jídlo, které zde fasují. Maxim chce, abych si nabral něco s sebou na linii. Odhadnout, co a kolik toho vlastně potřebuji, je těžké. Tak seberu věci na dvě polévky - třeba tam bude možnost vařit. Beru vejce, džus, sladkosti a nějaké ovoce. Přijíždí další pick-up. Naložím své věci, několik beden s minami a "vampýra".

Vyrážíme! V další vesnici k nám přistupuje kluk s brokovnicí. Jeho úkolem je sedět na korbě se zbraní a krýt auto před sebevražednými (FPV) drony. Ale to až na území Ruska. Na hranicích se oblékáme do balistické výstroje a zapínáme rušičku signálu dronů neboli REB (Radioelektronický boj). Jízda je divoká a dost často bez světel. Nabízím řidiči svoje noční vidění, ale nechce. Nemá ho vyzkoušené. Je fakt, že i já jsem s ním pár kilometrů po lesích nachodil, než jsem se přes něj naučil vidět.

Po zledovatělé silnici jedeme maximální rychlostí. Po několika desítkách minut zastavujeme na kraji lesa. Vystupujeme a vyndáváme náklad určený pro tuto pozici. Já prý jedu ještě dál. Nedaleko nás dopadají dělostřelecké granáty a za námi se ozývá odpověď našich dělostřelců. Bude veselo.

Pokračujeme dál. Když jsme na místě, řidič zastavuje co nejblíž budově a já jsem na svém novém působišti na několik příštích dní.

Nosím věci do budovy a odkládám je v jedné místnost ve sklepě. Po odjezdu řidiče se seznamuji se svou novou partou. Pak se mě ujímá sedmapadesátiletý Viktor a provádí mě domem. Jdeme do třetího patra, kde je splachovací záchod. Super! Ve sklepě je místnost, kde se nabíjí baterie, a skladiště min. To bude práce pro mě. Budu chystat miny k dronům. Ani si nestihnu uvědomit, co jsem to právě schytal za pekelný úkol, když přichází Sergej a chce připravit čtyři kusy dvoukilových bomb. Viktor mi ukáže postup a další tři už chystám já. Tak tohle bude hezká práce. Je mi jasné, že čtyři dny zde utečou jako voda.