Život tohoto amerického spisovatele neměl daleko k hororu či detektivce, které sám psal. Deprese, alkohol, bída, smrt nejbližších, ale i dar intelektu ostrého jak břitva a chuť vrtkavé slávy - to všechno E. A. Poe poznal hezky zblízka. Rodák z Bostonu ale nebyl jen odborník na zděšení, nýbrž i provokatér, který nebohého čtenáře dokázal s chutí uvést v omyl. Například když způsobil poprask svou povídkou Senzace s balonem, kterou otiskl v New York Sun a vydával ji za regulérní pravdivou reportáž o prvním přeletu Atlantiku. Rád mlžil i o své vlastní osobě - tu udal jiné datum narození (např. při vstupu do armády), tu "poupravil" svůj životopis.

Jeho texty dokážou pohltit jako černá díra, ale taky roztočit mozkové závity. Dnes se o nich nemluví jen na akademické půdě, ale i na internetových portálech, a to by talentovaného autora, který se za svého života dočkal ocenění vždy jen přechodně, určitě potěšilo.

Když ale v roce 1845 vydal báseň Havran (The Raven) v newyorském deníku Evening Mirror, zájem vzbudil okamžitě. Havran byl později přeložen do mnoha světových jazyků. O český překlad se poprvé postaral Vratislav Šembera v roce 1869, následoval na dlouhou dobu nejúspěšnější překlad Jaroslava Vrchlického a řada dalších. Tím nejznámějším, a dnes asi i nejpoužívanějším, je ten od Vítězslava Nezvala z roku 1927. Báseň patří k nejvýznamnějším dílům romantismu, stala se vzorem pro francouzské prokleté básníky a dočkala se i mnoha parodií či odkazů v popkultuře (například v seriálu Simpsonovi či ve stejnojmenné hororové komedii Rogera Cormana z roku 1963).

Báseň Havran jako početní úkol

Ponurá skladba způsobila krátce po svém uveřejnění doslova senzaci. A jakmile ji otiskli i v The American Review, byla nejen zařazena do školních čítanek, ale také kopírována a parodována. Čtenářům nedal spát tajemný černý pták symbolizující smrt a opakovaně krákající své beznadějné "nevermore".

Všichni tehdy v textu hledali všemožné vznešené motivace, ale Poe je zklamal a nabídl zcela pragmatické vysvětlení. Škodolibě prozradil, kterak báseň "vypočítal" na efekt a jak krok za krokem degradoval poezii na matematickou úlohu. Je libo srdcervoucí téma? Smrt mladé dívky bude nejlepší. A kdo o ní nejdojemněji promluví? Přeci její truchlící milenec. Chladný kalkul: pro ten správný účinek je třeba jen najít vhodné prostředky. "Hodlám prokázati, že jeho skladba nevděčí na žádném místě náhodě ani intuici - že celé dílo pokračovalo krok za krokem až k závěru s přesností a strohou důsledností početního úkolu," napsal Poe v eseji Filozofie básnické skladby (1846).

O pár stránek dál vysvětluje i důvod, proč si do své básně vybral zrovna havrana: "Bylo třeba záminky pro ustavičné používání slova nevermore… to slovo by měl ustavičně a jednotvárně pronášet lidský tvor - neušlo mi zkrátka, že je nesnáz v tom, jak smířit tu jednotvárnost s tím, že bytost, která to slovo opakuje, vládne rozumem. A tu jsem ihned připadl na tvora nikoliv rozumového, schopného řeči, a samozřejmě se nejprve nabízel papoušek, kterého však vzápětí zatlačil havran, který je rovněž schopen řeči a neskonale víc odpovídá zamýšlenému tónu."

Srdceryvné verše o mladém muži truchlícím po své zemřelé dívce tím sice Poe postavil do daleko pragmatičtějšího světla, než by si možná řada čtenářů přála, ale prokázal tím dvě věci: svůj autorský nadhled a nechuť k prázdným pózám. Snad to byl i důsledek života, který se s ním nemazlil.

Dobře placený sirotek

Rané Edgarovo dětství nebylo zrovna idylické. V necelých třech letech zcela osiřel a po relativně krátkém pobytu v richmondském útulku se jeho poručníkem stal John Allan, materiálně založený velkoobchodník s tabákem, který neměl pochopení pro malou rozjitřenou duši. Nikdy ho oficiálně neadoptoval, ale propůjčil mu své příjmení Allan a zaplatil studium na drahých školách. Edgar studoval lehce a s přehledem - vynikal ve francouzštině, latině, literatuře i historii. Po pěti letech se rodina Allanových vrací zpět do Richmondu a nyní už třináctiletý Edgar je i tady premiantem třídy. Kvůli stigmatu sirotka jím však aristokratické prostředí stále trochu opovrhuje. Právě z té doby pocházejí Poeovy první neumělé básnické pokusy.

Lásky pohřbené a oplakané

V patnácti se Edgar poprvé platonicky zamiluje - ne zrovna šťastně. Jeho múzou se stane krásná spolužákova matka Jane Stith Stanardová, která ale předčasně umírá. Poe ji později nazve "první ideální láskou své duše" a věnuje jí báseň Heleně. Tragický konec milostného vzplanutí však předznamená truchlivou tóninu, v níž se ponesou všechny jeho budoucí vztahy se ženami. Tajné zásnuby se Sarah Elmirou Roysterovou, dívkou ze sousedství, rovněž končí zklamáním: Elmiře předsvatební nadšení vydrží pouhý rok a zasnoubí se s jiným.

Tři roky nato Edgara zasáhne smrt jeho nevlastní matky, k níž si na rozdíl od otčíma vybudoval celkem vřelý vztah. Poe v té době slouží v americké armádě, a přestože dostane volno i peníze na cestu, do Richmondu dorazí až den po pohřbu. Co rozevlátého básníka zdrželo natolik, že na rozloučení se ženou, která mu byla blízká, nedorazil včas, dodnes nikdo neví. Přitom ho její ztráta evidentně velmi zasáhla - ve své korespondenci pár dnů nato píše: "Teprve teď vím, co to je, cítit se vskutku zle…". A konečně i jeho desetileté manželství s mladičkou sestřenicí Virginií neskončilo jinak než smrtí - ale o tom až později. 

Chytrý flamendr

Když sedmnáctiletý Poe nastupuje na University of Virginia, ke svým už tak bohatým jazykovým znalostem přidává ještě španělštinu a italštinu. Ale stejně dobře zvládá i flámovat až do rána, prohrát v kartách stovky dolarů či se opít do němoty. Jeden z jeho spolužáků na něj vzpomíná takto: "Přátele bavil citováním básnických děl i čtením vlastních výtvorů… a měl takové kreslířské nadání, že jsme si říkávali, bude-li z něj jednou spíše malíř, nebo básník. Byl velmi popudlivý a neposedný, občas se zdál vrtošivý, zasmušilý, jakoby posedlý melancholií - ale jindy zas dokázal hýřit veselím a být tím nejlepším společníkem."

Dosud štědře rozdávající otčímova ruka se zavřela v okamžiku, kdy Edgar potřeboval zaplatit dva tisíce dolarů hráčského dluhu. Také mu odmítl hradit další studia, na což Edgar reagoval uraženým dopisem, kde Allanovi vyčetl, že výše jeho "dotací" byla na zbohatlické poměry univerzity stejně nedostatečná. Roztržka vrcholí Edgarovým odchodem ze školy a odjezdem do Bostonu, kde v květnu roku 1827 vstupuje dobrovolně do armády Spojených států. (Později se zřejmě styděl za své armádní intermezzo, a tak mystifikoval veřejnost tvrzením, že koncem 20. let se toulal po Evropě a Rusku a měl v úmyslu zúčastnit se řecké revoluce.) V té době mu vychází první sbírka Tamerlán a jiné básně. I když zapadne bez recenze, pro teprve osmnáctiletého autora je to úspěch.

Když Edgar nastoupí na vojenskou akademii ve West Pointu, nevede si o nic hůř než na předchozích vzdělávacích ústavech: exceluje v lavici i za hospodským stolem. Po lahvi však sahá spíš proto, aby zahnal stavy deprese, než jen z dlouhé chvíle, a navíc zápasí s "alkoholickými geny" po otci. Mladému volnomyšlenkáři také nesedí místní vojenský dril: má pocit, že tvrdý řád školy ničí jeho tvůrčí rozlet, a tak je pro hrubé (zřejmě zcela záměrné) porušení povinností vyloučen. Definitivně odchází 19. února 1831 a odnáší si s sebou příspěvky ostatních kadetů na vydání nové básnické sbírky. Ta později opravdu vychází jako Básně Edgara A. Poa a mladý básník odjíždí do Baltimoru ke své původní rodině.

Tak trochu jiné manželství

O nuznou domácnost, kam se jako ztracený syn znovu vrátil, se starala obětavá teta Maria. Byla tu i babička z otcovy strany, bratr William (který se ve 24 letech upil), bratranec Henry, a hlavně krásná sestřenice Virginia Clemmová. Edgar brzy přestal odolávat jejím půvabům, navíc tak dobře rozuměl její až přecitlivělé povaze. Rozhodli se ignorovat příbuzenské pouto a vzájemnou náklonnost stvrdili roku 1835 tajným sňatkem - Virginii tehdy ještě nebylo ani čtrnáct. Oficiální obřad se konal až o rok později v Richmondu. Manželé se neustále potýkali s nedostatkem peněz a často se stěhovali, většinou v souvislosti s Poeovými pracovními příležitostmi.

Šest let po svatbě se u Virginie projevily první příznaky tuberkulózy a od té doby se její stav už jen zhoršoval. Poe, stresován nemocí své ženy a chudobou, začal znovu pít. Ke konci roku 1846 zveřejňuje několik filadelfských listů výzvu o pomoc pro manžele Poeovy, kteří se nacházejí v těžké životní situaci. Sejde se něco málo šatstva a peněz. V necelých pětadvaceti letech Virginia umírá a Poe, v té době rovněž nemocný, propadá depresi. "V záchvatech absolutního nevědomí pil jsem, bůhví jak často a kolik…" píše o rok později.

Nesrozumitelný pro dav

Vraťme se ale ještě do roku 1835. Poe je zamilovaný do Virginie a na přímluvu baltimorského romanopisce a právníka Johna P. Kennedyho mu časopisy otiskují čtyři povídky a první kritiky. Díky Kennedyho kontaktům získává i místo pomocného redaktora v richmondském listu Southern Literary Messenger. Má stálý plat, ale pořád nedostatečný. Svými pijáckými excesy dráždí zaměstnavatele a kvůli nesmlouvavým literárním kritikám si udělá řadu nepřátel. Svazek nových próz, které napíše, hodnotí newyorské nakladatelství Harper and Brothers sice jako kvalitní, ale odmítá ho vydat pro "nesrozumitelnost širším vrstvám čtenářů".

V lednu roku 1837 Poe opouští Messenger a stěhuje se i s rodinou do New Yorku ve slepé víře, že se konečně prosadí. Vyjma dalších recenzí a povídek mu vychází také populárně-naučná kniha o měkkýších Příručka konchyliologa. Dočká se několikanásobného obvinění z plagiátorství. Veřejnost nevěří jeho autorství - není přece pravděpodobné, aby někdo vládl znalostmi z tolika odlišných oborů najednou. U Poea to však nebylo nic divného: zajímal se také o kryptografii (zpod jeho pera vyšla série článků o šifrách a tajných písmech), psal literárněteoretické statě a také kosmologicko-filozofickou esej Euréka. V ní rozvíjí teorii velkého třesku a pohybuje se při tom na hraně vědy a mystiky, čímž nadzdvihne vědce i teology.

Kocour, brouk, havran a smrt

V touze po nezávislosti začíná Poe snít o vlastním literárním časopise. V roce 1840 oznamuje tisku založení Penn Magazine, jakožto listu s "čestným a nebojácným názorem". K tomu ale nedojde. Místo toho vznikají další krátké prózy - horor Jáma a kyvadlo, povídka Černý kocour a veleúspěšný Zlatý brouk, který je ještě za Poeova života zdramatizován. V antologii Básníci a básnictví Ameriky se objevují tři Poeovy básně a dvě stránky jeho životopisu, který autorovi antologie Rufusu W. Griswoldovi poskytl sám Poe a záměrně ho vyšperkoval několika smyšlenými informacemi. Poté se znovu pokouší vzkřísit myšlenku vlastního periodika, tentokrát přejmenovaného na The Stylus, ale opět zůstane jen u plánů. V roce 1845 pak naštěstí vydá již zmíněnou báseň Havran, která mu definitivně otevře dveře do newyorské literární společnosti.

Vcelku šťastný rok pak ale Poeovi zkalí smrt manželky Virginie a také jeho vlastní nemoc - těžký zápal mozku. Přesto se dokáže ještě vzchopit a psát. V roce 1848 ho Charles Baudelaire poprvé přeloží Evropě a Poe znovu oprašuje nápad se založením Stylu. Dokonce se stihne i znovu zamilovat, a to hned několikrát. Jeho milostné vztahy však opakovaně končí odmítnutím (na jedno z nich básník dokonce reaguje demonstrativním pokusem o sebevraždu).

Tehdy mu ale zbývá už jen pár měsíců života, což zatím netuší. Dokončuje báseň Zvony a ze vztahů ke svým osudovým ženám se vyznává skrze verše: v Anně zpracovává nepodařený románek s Nancy, v Annabel-Lee se ozývá jeho láska k zemřelé Virginii a sonet Matka věnuje tetě Marii. Pije, bere drogy a má dluhy.

V září roku 1849 opouští Richmond a pak se jeho stopy ztrácejí. Následující dny zůstávají zahaleny tajemstvím. 3. října 1849 je Edgar Allan Poe nalezen na jednom z baltimorských chodníků opilý a v bezvědomí (údajně v cizích šatech). Převezou ho do nemocnice, kde po čtyřech dnech umírá. Zda bylo příčinou úmrtí delirium tremens, drogy, mozková příhoda či něco jiného, o tom se dodnes spekuluje. Jeho skromného pohřbu se zúčastnili čtyři lidé a náhrobní kámen, který měl být usazen na místo básníkova posledního odpočinku, se prý po cestě rozbil.