Bylo zhruba půl deváté večer, když v jižní části jezera plyn explodoval z hlubin.

Následovala obří vlna, která smetla vegetaci na březích. Poté se objevila smrtící mlha, která ohromnou rychlostí vytlačila veškerý kyslík z okolního vzduchu. Lidé, zvířata, ptáci - všechno živé v okruhu 25 kilometrů se během několika minut udusilo. Později se ukázalo, že šlo přibližně o 1,6 milionu tun oxidu uhličitého.

Katastrofu nepřežilo kolem 1700 lidí a více než dvakrát tolik zvířat. Tím to ale neskončilo. Přes 20 tisíc osob následně trpělo respiračními problémy, otoky i psychickými problémy. Velké množství obyvatel přišlo o domovy - a oblast se změnila v zónu smrti.

Neviditelný vrah

V jezeře Nyos se nemíchají vrstvy vody - v hlubokých vodách se tak postupně hromadí oxid uhličitý, který do jezera proniká z magmatických vrstev pod zemí. Za normálních okolností se plyn drží u dna, rozpuštěný v chladné vodě. Jenže 21. srpna 1986 došlo k narušení této křehké rovnováhy.

Dodnes není s jistotou jasné, co výron plynu spustilo. Možná sesuv půdy, sopečný otřes nebo prudký studený déšť, který z kopců strhl lavinu bahna a kamení přímo do vody. Ať už to bylo cokoli, změna způsobila takzvanou limnickou erupci, která proměnila poklidné jezero ve vraždící peklo.

Zpožděná pomoc, ticho po bouři a poučení

Zprávy o katastrofě se k úřadům dostaly až po zhruba 36 hodinách. Když 26. srpna do oblasti přiletěly první vrtulníky, už nebylo koho zachraňovat. Oběti byly nalezeny tam, kde je plyn zastihl - třeba v postelích a na polích. Po energické komunitě zbyla jen nehybná těla. Okolní obyvatelé byli v šoku. Nikoho by nenapadlo, že by tato vodní plocha dokázala rozpoutat tak ničivou sílu.

Po tragédii vláda Kamerunu oblast evakuovala. Přesto se někteří obyvatelé postupně začali vracet.

Vědci ze zahraničí, zejména z Francie a USA, zahájili výzkum jezera a vyvinuli speciální odplyňovací systémy - pumpy, které pomocí potrubí vyvádějí oxid uhličitý z hlubin jezera na hladinu, kde se bezpečně uvolní do ovzduší. Tyto pumpy fungují dodnes, a přestože snižují riziko opakování, neodstraňují ho úplně. 

Tragédie hrozí i jinde

Nyos bohužel není výjimkou. Kamerun ukrývá ještě jedno podobně nebezpečné jezero - Monoun, kde v roce 1984 při podobném (ale méně ničivém) výronu plynu zahynulo 34 lidí. Další hrozba pak číhá v jezeře Kivu na hranici Rwandy a Konga - pokud by právě zde došlo k uvolnění, následky by mohly být mnohonásobně horší než u Nyosu.

Dnes je jezero Nyos ještě tišší než dřív. Nynější ticho je však už spíš varováním.