"Zaujalo mě, že takové alternativy fungují v zahraničí - hlavně v Nizozemsku či v Německu. Rozhodla jsem se, že tento model zkusím najít i tady," vzpomíná Johana na začátku rozhovoru pro Aktuálně.cz. A tak tehdy třiadvacetiletá studentka četla, zkoumala a hledala, zda podobné modely existují i v Praze, a narazila na projekt mezigeneračního bydlení Prahy 3.

A jako studentka denního studia se přihlásila se do výběrového řízení na bydlení v domě s pečovatelskou službou.

Asi není překvapující, že proces nebyl zrovna jednoduchý - nešlo jen o vyplnění papíru, bylo nutné zaslat motivační dopis a životopis, a poté následoval i osobní pohovor. Komise složená z úředníků městské části, zástupců pečovatelské služby i bytového odboru, chtěla slyšet její záměry - třeba jaké konkrétní aktivity by se seniory podnikala.

Aktivity a dodržování hodin

Její snaha skončila úspěchem a brzy se nastěhovala do domu s pečovatelskou službou v Roháčově ulici na Praze 3, kde získala "snížený nájem" výměnou za pravidelnou pomoc seniorům. V období covidových omezení bylo třeba improvizovat - velké společné akce nebyly možné. Nakonec ale právě individuální přístup - procházky, společné nákupy, rozhovory - všemu dal větší váhu. "Když senioři měli obavy vyjít ven, společně jsme krok za krokem jejich strach odbourávali. Pomáhala jsem jim s nákupy, povzbuzovala je a hlavně s nimi hovořila," přibližuje Johana, která seniorům musela dle smlouvy věnovat měsíčně alespoň 30 hodin svého času.

Další dva roky pokračovala v projektu - tentokrát však na Praze 6, kde už žila se svým partnerem. Oba se pustili do kolektivních aktivit, jako promítání filmů nebo hraní deskovek, přičemž její dobrovolnická služba se snížila na 20 hodin měsíčně. A to především kvůli kapacitám a nižšímu zájmu seniorů. "Ne každý senior měl zájem o kontakt a pomoc. Ale těm, kteří se otevřeli, stačilo málo - pár minut, kdy si s někým mohli popovídat," doplňuje. 

Rande naslepo a opora po úmrtí

Za celou dobu byla Johana v kontaktu s desítkami seniorů a zažila mnoho krásných i těžkých chvil. U lidí, kteří často nemají nikoho, se počítal každý rozhovor, každý výlet na oblíbené chlebíčky, každý výlet do cukrárny.

Jednomu pánovi se dokonce stala klíčovou oporou, když ztratil manželku - pomáhala mu překlenout prázdnotu, ale i vyřešit veškerou administrativu. A u jedné paní dokonce zabodovala natolik, že se málem stala členkou její rodiny - seniorka ji chtěla dát dohromady se svým vnukem. I proto Johana bydlení mezi seniory popisuje především jako hlubokou zkušenost, která ji naučila trpělivosti, větší empatii a naslouchání. 

Emotivní loučení, vzpomínky a nastavení

Když její pronájem vypršel, bylo to emotivní - hlavně senioři byli smutní. Ona však za nimi docházela dál a udržovala kontakt - i když s menšími přestávkami, třeba kvůli pobytu v zahraničí.

"Dobrovolničení mi chybí, ale už je to těžké spojit s klasickým pracovním režimem. Večer už by na mě asi nikdo nebyl moc zvědavý," přiznává se smíchem. Hned po konci smlouvy a nájmu ji bylo jasné, že na těch několik let s tímto programem bude navždy vzpomínat a přiznává, že se díky projektu také více začala zajímat a starat o své babičky, u kterých dlouhou dobu tolik nevnímala, že také stárnou.

"Tato zkušenost mi dala opravdu mnoho - nejen výhodnější nájem. Třeba velkou dávku pochopení. Začala jsem také vnímat, že člověk, který má horší sluch, je často odstrčen ze společnosti - a když mu někdo i tak naslouchá, je to pro něj často ten největší dar," dodává Johana, která seniorům toužila pomáhat takřka odjakživa. A přesně lidé, kteří jsou nastaveni jako ona, by se do podobných projektů měli hlásit. "Není to pro každého. Studenti do toho nemohou jít jen kvůli nižšímu nájmu. Někdy je to náročné, ale stojí za to - když to máte v sobě a opravdu těmto lidem chcete pomáhat," uzavírá.

Kde v Praze dnes takové projekty fungují - a jak se zapojit

Pokud chcete Johanu následovat, musíte splnit několik základních předpokladů: Zájemce musí splňovat formu denního/prezenčního vysokoškolského nebo vyššího odborného studia - zvýhodněni mohou být studenti zdravotnických či sociální oborů. Zájemce musí odevzdat motivační dopis, životopis a návrh aktivit. Student dále musí uzavřít smlouvu o dobrovolnictví s pečovatelskou službou, sociální institucí nebo správcem domu. V ní je stanoven minimální počet hodin měsíčně, které je třeba odpracovat pro seniory (např. 20 až 40 hodin podle městské části). Často je nutný čistý trestní rejstřík či doložení studia.

Po podání všech dokumentů zpravidla následuje výběrové řízení, kdy komise hodnotí motivační dopisy, návrhy aktivit a to, jak je žadatel připraven ke komunikaci se seniory. Osobní pohovor bývá standardní součástí. Vybraný student následně uzavře smlouvu o nájmu bytu spolu se smlouvou dobrovolnickou. Obě smlouvy jsou zpravidla na dobu určitou (obvykle rok), s možností prodloužení pokud student stále splňuje podmínky studia a dobrovolnictví. Po nastěhování je třeba skutečně vykonávat dobrovolnické či komunitní aktivity ve smluveném rozsahu. 

Městské části a posílení

A které městské části nabízejí tyto modely? Praha 1, 3, 4, 5, 6 a 7, přičemž programy jednotlivých částí se liší. Všichni si však musí poradit s mnohými výzvami: Některé městské části nebo domy s pečovatelskou službou mají málo volných bytů, které by mohly být poskytovány studentům. Počet hodin dobrovolnictví může být pro studenty náročný, zvlášť pokud mají náročný studijní rozvrh, brigády a podobně. A v neposlední řadě městské části sužují i administrativní překážky, financování a udržitelnost.

Co by posílilo úspěšnost a rozšíření projektů? Více dostupných bytů v domech s pečovatelskou péčí - identifikace volných bytů nebo rekonstrukce tak, aby bylo možné nabídnout více kapacit. Pružnější požadavky na dobrovolnické hodiny, silnější koordinace, finanční podpora, veřejná propagace a osvěta či pravidelné sledování dopadů.

Zdroje: Praha 1, Praha 7,  PrahaIn, Český rozhlas, Praha 4, Prague Morning, Praha Školská

VIDEO: Student Jakub Trefný na svých dobročinných cestách za bezdomovci (01. 01. 2017)