Ještě před dvěma lety chtělo jít k volbám skoro 80 procent dotázaných. Počátkem letošního roku jenom něco málo přes 60 procent, v dubnu 54 a v květnu už jen 53 procent. Trend je zřetelně klesající. Je tomu opačně než v sousedních zemích, kde vyhrocenější politická situace kvůli Alternativě pro Německo a v Rakousku díky Svobodným volební účast dosáhla bezmála 80 procent. U nás je podobná situace kvůli Babišovi, který by nejraději vládl sám a stát řídil jako svou vlastní formu, a lidé jsou laxní.

Nejsnadnější odpověď, proč tomu tak je, zní: Strany a státní instituce se nacházejí v latentní občanské válce, která jako zbraně využívá emoce a gesta, a ta již nudí. Jsou stále stejná či velice podobná a hlavně nepřesvědčivá, chaotická a nereflektují složitou situaci celé naší civilizace. Hodně lidí instinktivně cítí, že tomu, co  politici říkají, nemohou sami věřit a vidí je jako špatné herce na ochotnickém představení v sokolovně v Horní Dolní.

A to je přesně ten okamžik, kdy političtí podnikatelé vsadí na tzv. tichou většinu, která je vždy konzervativní a nestojí o změny. A právě jim začnou slibovat, že budou-li u moci, nic nezmění: slíbí jim nesplnitelné. Taková taktika sice dlouho nevydrží, ale tichá většina je za ni vděčná a ti, co touží po moci, ji úspěšně využijí. Zvlášť, jsou-li staří: výhra na jedno volební období jim stačí. Síla politických podnikatelů je výhradně v povolnosti jejich publika: probouzejí sen o pasivitě. A i ten, kdo se opírá o tyto lidi, jako u nás Babiš, prokazuje jen svoji slabost: bojí se jiné budoucnosti.

Jenže na celé naší planetě probíhá kromě horkých a studených válek zásadní boj, a tím je závod o umělou inteligenci. Kdo se tohoto boje nezúčastní, s tím se nebude počítat. Bude ho čekat osud koní, jak říká Niall Ferguson ze Stanfordovy univerzity. Koně sice stále existují a mohou být dokonce velmi hezcí, ale už dávno přestali být hlavním dopravním prostředkem. Už nikdy nemohou konkurovat superrychlým vlakům a letadlům. A podobně to bude se zeměmi a městy, která jsou sice krásná, ale přestanou být zajímavá pro stále větší počet lidí, kteří se zajímají jen o nové výtvory. Proto je na prospektech cestovních kanceláří už častěji Tančící dům, než panorama Hradčan Budou-li nás obcházet výzkumné instituce zabývající se umělou inteligencí, jako nás po smrti Karla IV. obcházely obchodní cesty, budeme zase patřit k jiné civilizaci.

Náš starý národní kulturní model, který nejpřesněji vystihuje heslo přisuzované Švejkovi: To chce klid či přesvědčení, že nejdůležitější je pohoda, by nás tentokrát mohl definitivně posunout na Východ.

Budu-li volně parafrázovat Wittgensteina, vykřiknu: když o něčem odmítají politici mluvit, můžeme o tom alespoň psát.

Napsáno pro ČRo Plus.