Je to zvláštní vývoj situace. Po celou dobu trvání války bylo příměří na Ukrajině (a v proukrajinských kruzích na Západě) cosi jako sprosté slovo. Příměří totiž implikuje zamrznutí linií v současném stavu, a tedy de facto kontrolu Moskvy nad těmi zhruba 20 procenty ukrajinského území, které okupuje (na Ukrajině by řekli "dočasně okupuje"). Jenže přišel Donald Trump, z jehož různých - a ne vždy souvislých - vyjádření se dá vygenerovat jedna linie: nejdřív příměří a zastavení bojů, potom jednání o trvalém míru. Je to klasická metoda postupných kroků, obvyklá v podobné situaci.

Vladimír Putin mohl Trumpovy touhy za každou cenu dosáhnout zastavení bojů využít - a být za toho konstruktivního. Mohl se spokojit s tím, co na Ukrajině získal, a za odměnu mohl dosáhnout amerického uznání ruské anexe Krymu a zrušení všech sankcí. Nebo mohl s příměřím souhlasit a využít času k dovyzbrojení. Mohl příměří přijmout alespoň naoko, vesele ho porušovat a obviňovat z toho "kyjevský režim". Takový "bosenský scénář" - za války v Bosně bylo takto porušeno několik desítek příměří, z čehož se navzájem obviňovaly všechny válčící strany…

Putin se však rozhodl nedat Trumpovi ani náznak odměny za to, jakým vstřícným způsobem k němu od své inaugurace přistupuje. Pochválil jej sice za jeho zprostředkovatelskou roli, ale o příměří ani slovo. Místo toho oznámil, že přistoupí na "bezpodmínečná jednání" nebo také "obnovená jednání v Istanbulu, která na jaře 2022 přerušili Ukrajinci". Taková jednání se ovšem mohou vléci a situace na bojišti se mezitím bude vyvíjet.

A Putin zjevně věří, že se bude vyvíjet v jeho prospěch. Bez ohledu na stovky tisíc mrtvých a raněných i bez ohledu na astronomické náklady (jen na bonusy novým rekrutům a na platby raněným vojákům a rodinám padlých věnuje Rusko 1,5 procenta svého HDP) má Putin dojem, že čas hraje pro něj. Že na Ukrajině postupuje. Že jednota Západu se drolí. Že má dost vojáků (ano, počty odvedenců trhají rekordy - s tím, jak si Rusové myslí, že se válka blíží ke konci, snaží se muži "sáhnout si" na vstupní bonus, dokud mohou).

Při projevu působil kremelský vládce jako sebejistý lídr, který nemá důvod ustupovat. A co na to Trump? Sice trochu pohrozil a rýpnul si do Putina, že je nějak moc zaměstnaný oslavami vítězství ve druhé světové válce, nicméně dodal, že Zelenskyj s Putinem na schůzce "budou aspoň schopni určit, zda je ta dohoda vůbec možná". "A pokud není, evropští lídři a USA budou vědět, jak si věci stojí, a budou moci jednat podle toho," napsal na své sociální síti Truth Social. "MĚJTE SCHŮZKU NYNÍ!!!" dodal na závěr.

Trump tak pokračuje ve své snaze dotlačit obě strany k jednání a dosáhnout jakéhokoliv výsledku, který by mohl prezentovat jako své osobní vítězství a triumf. Platí tedy to, co stále - prohraje ten, o kom si Trump bude myslet, že jeho úsilí sabotuje. Proto Zelenskyj s jednáním okamžitě souhlasil, i když tím ignoruje ústavní zákaz jednat o změnách teritoriální integrity země i svůj vlastní zákaz jednat přímo s Putinem. "Černý Petr" nesmí zůstat na straně Ukrajiny.

Dojde opravdu k jednání? Možná nakonec ne. Trump si přeje osobní jednání Putina se Zelenským, což odpovídá jeho představě, že vše lze vyřešit nejlépe "z očí do očí". Putin se však bude nejspíš zdráhat - osobním jednáním s ukrajinským prezidentem by potvrdil Zelenského legitimitu. Akceptoval by suverenitu Ukrajiny. Jednal by s představitelem "nacistického režimu". Pokud ale Zelenskyj do Istanbulu přijede a Putin pošle jen delegaci, černý Petr by v Trumpových očích mohl zůstat tentokrát v Kremlu.