Řada lidí vás vnímá jako jeden ze symbolů Sparty. Co s vámi udělala uplynulá ligová sezona? Slavia titul, Letenští na poslední chvíli zachraňovali čtvrté místo v lize…

Pro mě osobně je to neakceptovatelné. Navíc mám obavu i z nové sezony, jak se to nastartuje. Ona taková krize nepřejde za dva, za tři měsíce. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že to bude na delší dobu. Trenéra Priskeho každopádně čeká pořádný kus práce.

Vy už jste podobně hororovou sezonu zažil - v roce 2006, kdy jste se na Letnou vracel. Tehdy jste skončili pátí. Co se děje za zavřenými dveřmi?  

Už tak mizernou atmosféru umocnilo to, že na nás chodilo strašně málo lidí. No, a to všechno se pak přetáhlo do nové sezony. Navázali jsme na stejný průser, ve kterém jsme končili. Vůbec nám to nešlo, hodně se točili trenéři. Stanislav Griga, Víťa Lavička, Pepík Chovanec, Michal Bílek… Než se to otočilo, byla to zlá doba. Fanoušci po nás šli, pořád jsme s nimi museli komunikovat, blokovali nám autobusy. Jednou jsme jeli ze zvoraného zápasu v Boleslavi, na dálnici nás pak někteří z nich vybržďovali. No, a teď? Pokud si kluci stěžujou na kritiku fanoušků, tak to ještě nic nezažili. My jsme s nimi měli velké galeje.

Takže pro ně nyní máte pochopení?

Ono je to strašně těžké v tom, že jste dva roky mistrem, po dvaceti letech konečně hrajete Champions League a do sezony máte nějaká očekávání. Jenže nevyjde zápas, po něm druhý a třetí. Najednou vás to sekne a přemítáte, co s tím. Frustrace narůstá a já celkově nynější atmosféru v klubu chápu. Mám velké pochopení pro fanoušky, kteří jsou vytočení. Na poslední zápas přijde plný dům, což je pro mě až nepředstavitelné. A co se stane? Proti zoufalé Olomouci bráníte výsledek 1:1, s pěti beky a doma. To je pro mě šokující zjištění.

Musíte teď často poslouchat doporučení, abyste se podíval na ligovou tabulku?

Jo, podobné narážky slýchávám furt. A bohužel těm slávistům nemáte moc co namítat, protože oni měli sezonu opravdu úspěšnou, válcovali ligu a ještě udělali rekord. Jsem z toho fakt trochu otrávenej.

V profesním životě se vám ale daří. Dokončil jste dokument Hříšník Řepka, který by měl přijít do kin v listopadu. Co v něm diváci uvidí?

Úplně všechno. Troufnu si říct, že mě ten film doslova vysvlékl donaha. Sám jsem zvědavý, jaké věci v něm nakonec budou - rád se nechávám překvapovat, ani u střihu být nechci a finální verzi uvidím až na premiéře.

Točili jste na Letné, v Budějovicích, ve Fiorentině nebo Londýně. Ale také v Plzeňské věznici na Borech nebo v Kaznějově, kde jste v rámci výkonu trestu pracoval v pekárně. Jak silný to byl návrat?

Vzpomínal jsem na dobu, kdy jsem byl zavřenej. Navíc jsem tam potkal spoustu lidí, kteří tam byli se mnou a pak se zase vrátili. Jako dobří holubi. Nicméně já tam byl už v jiné pozici. Jako volný člověk. Zážitek byl osvobozující v tom, že jsem mohl zase odejít.

Proběhlo vám hlavou, že ten čas po kariéře mohl být zcela jiný? Že jste za vydělané peníze mohl žít někde v luxusní vile u moře?

Ničeho nelituju, jsem maximálně spokojený s tím, co teď mám a jak žiju. Luxus je dost individuální téma, pro někoho je to vila a deset aut, pro dost lidí je to zdraví a klid. Mám od všeho trochu, za žádnýho loosera se nepovažuju a rozhodně nemusím. Lidi trpí v mým případě dost falešnými předsudky. Měl jsem zajímavý život, vyzkoušel jsem v něm snad všechno, tedy kromě drog a chlapa. Teď mám pohodu, domov, chatu a oporu ve vztahu. Žiju si tak, jak řada lidí nemá šanci žít, a uvědomuju si to. Tím se asi liším od Řepky z dávných let. Měnit nic nechci.

Zmíněný film vám pokřtil František Straka. Toho jste poté, co šel trénovat Slavii, zavrhl. Už jste mu tedy odpustil?

Jo, to je pravda. Zavrhl jsem ho. Dlouho jsem se s ním nebavil, dokonce jsem si ho smazal. Trvalo to dobrých deset let. Ale po tom kriminále si říkám: vždyť já ho mám rád. Každý v životě může šlápnout vedle, tak že ho zkusím. Že mu zavolám. Udělal jsem první krok a všechno jsme si pak vyříkali v mém podcastu Red Card. 

A nedávno jste spolu dokonce mohli trénovat ligu. Když šel Straka do Českých Budějovic, nabídl vám pozici asistenta. Asi nyní nelitujete, že jste do topícího se klubu nešel, že?

On mi i Franz s odstupem času říkal, že jsem udělal dobře. O tom angažmá mluví dost negativně a navíc mu hodně ublížilo. Mít dva pády za sezonu (Straka následně spadl s Banskou Bystricí - pozn. aut.), to je problém.

Svůj podcast Red Card už jste zmiňoval, ale aktuálně rozjíždíte nový s názvem Limba kontra Řepka. Záměr upoutat je asi jasný - spojení dvou rebelů českého fotbalu. Jak vám to šlape?

Je to bomba. Nikdy bych nevěřil, že tohle spojení bude fungovat. Pojí nás dvě zásadní věci. Za a se mnou byl ve Spartě. Ať si každý říká, co chce, tak tam byl. A v neposlední řadě se mě jako jeden z mála zastal, když jsem byl v kriminále. Přišel mě podpořit, přinesl mi cigára a pokecal se mnou. Od té doby si ho velmi vážím.

Do vašeho podcastu mohou vstupovat se svými dotazy i diváci. Je to tak?

Je, fanoušci můžou pokládat otázky a navrhovat témata. Až se zase bude hrát liga, budeme hodnotit každé kolo a události s ním spojené. Teď je pauza, takže se bavíme o věcech, které hýbou přestupovým trhem. Řešíme to, co se děje v Plzni, s čím se potýká Sparta.

Možná trochu překvapivou informací je to, že jste si kousek za Prahou koupil rybník a chováte v něm ryby. Jak to jde dohromady s vaší povahou bouřliváka?

To je pravda. Mám rybník přes hektar velký a u něj chalupu, na kterou utíkám, když mě štvou lidi a prostředí v Praze. Takže vlastně každou volnou chvilku, kterou mám. (úsměv) A v klidu si chytám ryby. Mám tam čtyři druhy - kapry, líny, amury a štiky. Je to perfektní nástroj na to, jak si vyčistit hlavu.