Velká soupeřka Gabriely Soukalové utrpěla smrtelná zranění při expedici v pakistánském pohoří Karákóram. když ji ve výšce 5700 metrů zasáhl sesuv kamení.

Její lezecká partnerka Marina Kraussová, které se podařilo z místa neštěstí na šestitisícové hoře Laila Peak dostat, později neštěstí popsala. "Viděla jsem, jak Lauru zasáhl obří kámen a jak byla mrštěna na stěnu. Od té doby už se nepohnula," uvedla Kraussová.

Vzhledem rizikům spojeným s dostupností místa tragédie je pravděpodobné, že tělo jednatřicetileté biatlonistky na Laila Peak minimálně nějakou dobu zůstane. Což je o to těžší situace pro rodiče Dahlmeierové, že zřejmě nebudou mít šanci rozloučit se se svou dcerou tradičním způsobem.

Susi a Andreas Dahlmeierovi každopádně zřídili dvě pietní místa, na nichž mají příbuzní, přátelé i fanoušci šanci dát bývalé hvězdě poslední sbohem. Její velký portrét visí ve výkladní skříni obchodu s nábytkem v Garmisch-Partenkirchenu, jehož majitelem je právě Andreas Dahlmeier. Fotografie zachycuje sportovkyni s vítězným a šťastným výrazem v horách, vedle ní visí bílá stuha se zlatým nápisem: "Navždy Laura".

Ve farním kostele sv. Martina pak vznikl veřejně přístupný památník, jehož okolí se rychle plní květinami a svíčkami.

Oba její rodiče hory dokonale znali - nejen proto, že žili ve slavném alpském středisku, ale i díky svým profesím. Matka Susi je bývalou sjezdařkou a velmi úspěšnou jezdkyní na horských kolech, otec Andreas působí v Ga-Pa jako šéf horské služby.

Přesto, nebo právě proto se vášni Dahlmeierové k horám neustále obávali.

"Když Laura začala lézt, byl to pro mě velmi kritický okamžik," přiznala Susi v roce 2024 v rozhovoru pro dokument stanice ZDF. "A pamatuji si, že jsem tehdy řekla svému manželovi: Teď ji vedeš k tomuhle nadšení pro lezení, ale jestli se něco stane… Měla jsem velký strach," popisovala.

Postupem času se však dokázala s nebezpečným koníčkem své dcery alespoň do určité míry smířit. "Když vidím radost a nadšení, s nimiž prožívá svůj život, mám radost z její emocionální svobody," dodala matka světové šampionky.

Zdrcující zprávu se dozvěděli po telefonu. "Často mi o svých túrách neříkala, dozvěděl jsem se o nich až později. Až poté jsem se uklidnil. Ale nebezpečí je tady vždy a všude," prohlásil ve zmíněném dokumentu Andreas Dahlmeier.