Zatímco čeští špunti hrozivě kynou a pouze 13 procent z nich se dokáže odtrhnout od chytrých telefonů k pohybu aspoň na hodinu denně, jejich norští vrstevníci sportují denně téměř všichni.

Markantní rozdíl netkví v tom, že by Norové měli sport v genech a Češi nikoli. Za obří propastí stojí odlišný přístup.

V Norsku si státní špičky už dávno uvědomily, že nepůjde nastupující generaci udržet u pohybu v konkurenci iphonů bez promyšlených pobídek. A nejen o tom mluvily, nýbrž i okamžitě konaly.

V tuzemsku ani jedno ještě nenastalo.

Tak se pojďme hlouběji podívat, jak na to Vikingové šli.

Rozhodně ne nahodile, naopak opravdu systematicky. Nejprve si stát sesbíral relevantní data. Aby věděl, jaká je zdatnost národa, především dětí a mládeže.

Současně si ministerstva analyzovala vliv pohybu na zdraví, na vývoj mozku, na efektivitu učení nebo na prevenci depresí.

Pak se všechny výstupy daly dohromady a vznikla koncepce rozvoje sportu v Norsku. Její pilíře jsou představené ve dvou dokumentech: Youth of Sports a Children Rights in Sport.

Základní motto? Sport je radost pro všechny a zároveň nástroj ke kvalitnějšímu životu. A musí být dostupný všem. Nejen těm, kteří na něj mají finanční prostředky a zázemí. Právo na sport musí mít všichni. Ne pouze ti s pohybovým talentem nebo se solventnějšími rodiči.

"Tělák" každý den

Teď skočme rovnou do praxe, abychom si ukázali, proč 8 z 10 norských dětí ve věku 6-12 let se věnuje aspoň jednomu sportu.

Hlavním státním nástrojem k vybudování silného pouta capartů ke sportu jsou školy a kluby. Od mateřských školek, přes základní a střední školy až po univerzity není tělocvik zlem nebo trpěným předmětem, ale důležitým prvkem vzdělávacího systému a prostředkem ke všestrannému rozvoji.

Norský parlament v roce 2017 rozhodl, že se na základních a nižších středních školách bude vyučovat tělesná výchova minimálně jednu hodinu každý den. Takže pět hodin v týdnu se žáci a studenti povinně hýbají.

Jejich čeští kamarádi mají dvě hodiny "těláku" týdně a často ani to ne, protože hodiny TV mnohdy odpadají.

Norská mládež se po vyučování přesouvá do sportovních klubů, které fungují z velké části přímo ve školách. Na lokální dostupnost, aby omladina nemusela daleko přejíždět, je v zemi fjordů kladen značný důraz.

V Norsku napočítáme přes 12 tisíc sportovních klubů, které jsou rovnoměrně rozložené do bezmála 500 měst a obcí a 19 různých krajů.

Honba za výsledky? Ne

Aby ti nejmenší byli vedeni k radosti z pohybu a sportu, NIF, státní organizace, která v Norsku zaštiťuje sport, přikázala, že děti do dvanácti let nebudou soutěžit na pořadí. Takže u žákovských závodů nebo třeba fotbalových lig nenajdete žádné tabulky.

Aby trenéři, rodiče a samozřejmě děti neměli prvoplánové nutkání se honit za brankami, body a vteřinami. A také aby se malí sportovci neobávali dělat chyby, ale učili se je brát jako kamarády, kteří je pomáhají zlepšovat.

Je to i pobídka k tomu, aby si zkusili více sportů a získali přirozeně všestrannost.

Že se to všem za pár let vrátí, vidí Norové na příkladech řady sportovních hvězd, které ve svých disciplínách prorazily až na světový vrchol.

Erling Haaland, fotbalová superstar, která sype góly na počkání v dresu Manchesteru City, byl jako kluk výborným atletem, házenkářem i lyžařem. Když se pak naplno specializoval na fotbal, tahle výbava se změnila v jeho stěžejní konkurenční výhodu.

Abyste to ale špatně nepochopili. Není to tak, že by se rošťáci a rošťandy v Norsku neučili v předškolním a školním věku vyhrávat, ale jsou postrkovaní k tomu, aby vítězili především sami nad sebou. Aby posunovali vlastní pohybové schopnosti a dovednosti vzhůru a měli z toho radost.

Malý příklad ze života. Na přespolních bězích atletického potěru se nerozdělují medaile, ale zvířátka. Doběhneš do cíle, máš právo na sobíka. Když přijdeš příště a protneš pásku, vysloužíš si koníka. A pokud se zúčastníš všech závodů, budeš mít kompletní sérii zvířátek, kterou zkompletují jen opravdoví borci. Tak jím buď i ty!

Vtáhnutí drobotiny do sportovního reje má stěžejní vliv na růst norského amatérského i profesionálního sportu. Kluby si totiž mohou vybírat ty nejtalentovanější pro dané odvětví ze široké základny.

Centrální výběr pro vrcholové kluby se obvykle uskutečňuje až mezi 16. a 17. rokem života.

Odměny pro dobrovolníky

Samozřejmě, že tahle pyramida něco stojí. Kdo ji platí? Z valné většiny stát prostřednictvím národní loterie Norsk Tipping. 64 procent jejích výnosů putuje do sportu, což ročně činí zhruba 400 milionů dolarů.

Za rozdělování peněz do sportu je zodpovědná NIF, největší norská sportovní organizace s více než dvěma miliony členů. Dohlíží na 55 sportovních federací, 19 regionálních konfederací. Má pod patronátem elitní profesionální sport, ale také amatérský a rekreační sport pro všechny věkové kategorie. Pod NIF také spadají norský olympijský a paralympijský výbor.

Kluby samy vydělávají na členských příspěvcích. Pracují v nich dobrovolníci z řad rodičů, kteří nedělají svým potomkům jen taxikáře, ale aktivně se zapojují do řízení klubů či tréninkového procesu.

Dobrovolnictví je ve společnosti velmi ceněné a dobrovolníci získávají od státu i nárok na daňové úlevy nebo třeba nárok na vyšší počet dní dovolené. Aby nemuseli vlastní dovolenou obětovat na soustředění.

V klubech se ctí také to, že sporty, které si v nich děti mohou zkusit, si vybírají samy, ne rodiče za ně. Tento model podněcuje v dětech odpovědnost a tvořivost.

Sport pro všechny je financován hlavně státem. Profesionální kluby si na sebe musejí vydělat sponzoringem a vlastní marketingovou činností.

Důsledná kontrola

Nyní si musíme říct i B.

Stát sice nešetří investicemi do pohybových aktivit, nicméně současně nekompromisně kontroluje, zda finance jsou využívány opravdu k tomu, na co byly vydány.

Všechny kluby musí průběžně dokládat, že z těchto prostředků vylepšují podmínky pro sportování mládeže, ale třeba i seniorů a lidí s hendikepem. Pokud by si někdo dovolil fixlovat, následky by pro něj byly tvrdé.

Fakta však jednoznačně hlásí, že tenhle systém přináší Norsku a jeho obyvatelům benefity na mnoha frontách. Jsou zdravější, šťastnější a spokojenější než lidé v jiných evropských končinách.

A můžou být také hrdí na své reprezentanty. Norové opakovaně kralují na zimních olympiádách v počtu medailí, Casper Ruud patří k top světovým tenistům, Viktor Hovland zase k velikánům v golfu. Atlet Karsten Warholm je elitním překážkářem na 400 metrů a Jakob Ingebrigtsen je šampionem středních tratí.

Norsko má přitom v porovnání s Českem jen poloviční počet obyvatel…