Jak jste se vlastně dostal k tomu, že zasvěceně a bez ostychu hovoříte o menstruaci a stejně tak se snažíte být připraven dívkám pomoct, když je neočekávaně přepadne při sportu?

Přijde mi, že mužská část populace je o měsíčkách obecně málo informovaná a často k nim přistupuje jako k něčemu, co je trochu otravné. Přišlo mi to líto a trápilo mě to, protože se to pak projevuje v komunikaci s obzvlášť středoškolskými dětmi. Přišlo mi tedy důležité se o téma zajímat, byť jsem chlap a na hromadných dětských akcích by jako vedoucí měli podle mě být zástupci obou pohlaví.

Označil byste ženskou periodu mezi mužskou částí vedoucích vyloženě za tabu?

Asi ano a pramení to podle mě hlavně z nevědomosti. Že to muži obecně prostě často nechtějí vůbec řešit. Ale mně přijde důležité, aby to mužská populace začala vnímat, víc to brát a zajímat se o to. Protože ať chceme, nebo ne, je to součástí života, která tady bude pořád. A měla by tak být v povědomí nejen holek, ale taky kluků.

A kdy jste o téma začal zajímat vy sám?

Nejvíc jsem to v sobě začal řešit v době, kdy jsem dělal instruktora vodní turistiky v jedné firmě. Přijde mi, že obecně s vodou je to spjaté hodně, protože ačkoli vás menstruace nijak nemusí omezovat, tady se přece jen musí hledět na hygienu. Klienti té firmy byli často žákyně a žáci osmé a deváté třídy nebo prvních tří ročníku gymnázia. Jezdí na školní výlety, stmelovací akce a podobně. Nechci všechny strkat do jednoho pytle, ale viděl jsem, že se často stalo, že dívka dostala měsíčky nečekaně nebo poprvé a oni s ní nekomunikovali citlivě. Zněly hlášky typu: 'No jéžiš, tak máš krámy. Nebo kecáš a jen se ti nechce na vodu.'

Co jste si v takové chvíli myslel?

Říkal jsem si, že takový člověk by se měl hned sebrat a jet domů a rozhodně nepracovat s dětmi. Protože myslím, že slečny, kterým se to třeba nečekaně poprvé stane v lodi na vodě, ale vlastně kdekoli a nejsou na to zrovna  připravené, jsou zaskočené případnou nehodou. Mně taková komunikace vadila, trápilo mě to. Viděl jsem, jak se na ni dívají i děti okolo, a proto jsem se o to začal zajímat. Je možné, že to taková slečna může říct kamarádkám, ale v jejich věku je možné, že ani ony nebudou vědět, co a jak. A tak jdou samozřejmě za instruktorem, který leckdy na akci s menším počtem dětí může být i sám. Anebo se vůbec stydí zvednout z lodě. 

To se vám někdy skutečně přihodilo?

České řeky mají často málo vody a hodně jezů, kde se lodě musí přenášet. Když vidím na dívce, že nechce z lodi vylézt a ještě má přes klín hozenou mikinu a vymýšlí, proč nemůže vstát, tak mi to přece hned sepne. Většina tělocvikářů v takové chvíli buď dělá, že to nevidí, anebo má nevhodné komentáře. Já jsem to začal dělat tak, že do běžné lékárničky jsem si dal sáček nadepsaný "měsíčky" a do něj vložky, intimní vložky i tampony. Pak za slečnou zajdu a jen jí řeknu, že vidím, že jí není dobře a jestli má nějaký zdravotní problém. Ať si vezme lékárničku, najde si v ní, co je potřeba, a my na ni v pohodě počkáme. Nebo taky s námi nemusí pokračovat, můžeme zavolat domů a počkat na rodiče. Moc se v tom nebabrám a rozhodně jí přede všemi to, co potřebuje, nedávám rovnou do rukou. Abych jí před partou neuškodil.

Co když si dívky nevědí rady vůbec?

Když slečna neví vůbec, co má dělat, tak jí nabídnu pomoc v tom, že třeba  seženu poblíž nějakou paní, která by jí mohla poradit. Obzvlášť v okolí našich řek to není vůbec problém. Případně bych byl asi schopen a ochoten poradit i já sám, ale chápu, že kvůli předsudkům ve společnosti by to mohlo děvčatům připadat divné.

Jak vypadala vaše domácí příprava?

Učil jsem se lepit vložky, zjistit, jaký je mezi nimi rozdíl a že jsou to vlastně samolepky. Řešil jsem, která strana se lepí nahoru a která dolu. Nejdřív jsem si s sebou totiž vybavení bral, ale vlastně jsem vůbec nevěděl, jak se používá. Zasvěcené odbornice okolo mě mi vše ukazovaly a vysvětlovaly. Ale základ byl vůbec rozumět tomu, jakých orgánů se to týká a proč, jak probíhá celý cyklus, čím se vyznačuje která fáze. Aby se tohle člověk dozvěděl, tak se ale musí vůbec začít o téma zajímat. 

V sáčku s potřebami máte i kousek čokolády, proč?

Přijde mi, že cukry k měsíčkům prostě patří stejně, jako k tomu patří ty nepříjemné věci jako bolest, krev, pláč. Ale taky sladkosti jako nutela, čokoláda a hlavně pochopení a soucit. Snažím se do té holky co nejvíc vcítit a pochopit ji. Nelámat to s ní, netrápit ji ničím, prostě být empatický. Některá může být v pohodě a některá se může vážně trápit.

Co když dívce proteče krev na oblečení, co byste dělal v takové chvíli?

To už se mi párkrát taky stalo. Obzvlášť při jednodenních akcích s sebou většinou děti náhradní oblečení nenosí. Takže jsem už půjčoval i svoje náhradní kraťasy.

Nově platí novela vyhlášky, která od ledna ukládá školám povinnost vybavit každou dámskou toaletu menstruačními potřebami. Myslíte, že by to mělo být povinné i pro volnočasové instituce?

Určitě. Možná ještě víc než na těch školách, protože do šaten institucí se většinou dostanou jen lidé, kteří si tam zaplatili vstupy nebo kroužky a tohle by měl být pro ně přirozený servis.

Měli by se rodiče starších děvčat dopředu informovat, jak k tématu menstruace přistupují vedoucí táborů nebo kroužků?

Moc bych si přál, aby nikdy nemuseli. Ale spíš než volat, jestli jsou na místě dostupné vložky a někdo empatický, bych rodičům doporučil, aby dávali děti na kvalitní volnočasové aktivity, které organizují prověření instruktoři a vedoucí.

Očividně radši než slovo menstruace používáte slovo měsíčky. Proč?

Přijde mi, že se víc hodí k mému pohledu na věc. Dělá z té věci takovou větší pohodu, je roztomilé.

Odborníci teď razí názor, že třeba pohlavní orgány by se před dětmi měly nazývat odbornými termíny…

Já toho nejsem zastánce. A přijde mi, že instruktor na rozdíl třeba od učitele si může víc dovolit mluvit tak, jak mu narostla pusa. Já používám označení, která znám z dětství.