Původní budova byla typickým zástupcem tehdejší doby - unifikovaná, drsná, funkční, s minimem emocí. Architekti Jan Schindler, Eva Vaňáčová Železná a Ludvík Seko se rozhodli celý interiér očistit od příček, koberců, starých dveří a nepotřebných vestaveb. Výsledkem se stal otevřený prostor, který konečně mohl začít dýchat.

Například nově vložené velké panoramatické okno ve štítové stěně nabízí výhledy, které dříve zůstávaly skryté. Interiér a exteriér se tak přirozeně prolnuly.

Design jako pocta materiálům

Jedním z nejsilnějších momentů celého projektu je přístup k materiálům. Nedokonalosti byly přiznány - kaverny v betonu, zátky, sváry. Všechny prvky jsou vidět, protože nejsou považovány za chyby, ale jako součást vyprávění příběhu tohoto místa.

V interiéru nechybí beton ošetřený transparentním nátěrem, ocel natřená ikonickou savojskou červenou a podlahy z masivního dřeva z místních hor. Původní ocelová konstrukce byla zachována a sjednocena ohnivzdorným nátěrem.

Dispozice, která dává smysl

Dispoziční řešení apartmánu je přehledné, ale zároveň promyšleně členěné. Vstupní hala působí klidně. Až neutrálně. Odtud se prostor otevírá do obytné zóny, která je rozdělena na čtyři moduly: kuchyň, jídelnu, obývací část a zónu pro odpočinek. Zadní část bytu se postupně zklidňuje - od koupelen přes technické zázemí až po tři ložnice, kde přechází barevnost od světle šedé po krémovou. Tato barevná sekvence vytváří přirozený pocit útlumu a klidu.

Koupelny a chodby jsou řešeny v monochromatickém stylu. Výsledkem je čistý, harmonický prostor.

Prostor, který nekončí u zdi, a syrovost

Unikátní atmosféru apartmánu dotváří průběžný balkon, který obepíná celý objekt. Nejde jen o venkovní doplněk, ale o funkční prvek, který rozšiřuje obytný prostor daleko za hranice interiéru. Díky chytré dispozici nabízí výhledy do všech stran a stírá hranici mezi domovem a horami.

Celý projekt je důkazem, že luxus nemusí znamenat lesk, třpyt a zlaté baterie. Může to být právě upřímnost k materiálům, citlivost k prostoru a odvaha zachovat nedokonalosti. V tomto savojském apartmánu se staré stalo novým a výsledkem je prostor, který je nejen vizuálně silný, ale také hluboce lidský. Právě proto se architekti rozhodli tento projekt přihlásit do 10. ročníku soutěže Interiér roku. Ačkoliv nevyhráli, jejich realizace určitě mnohé inspirovala.