Nejprve fakta: státní zástupce podal obžalobu na Tomia Okamuru a SPD, jejímž je předsedou - a to za podněcování k nenávisti. Věc se týká nechutných plakátů, které Okamurova strana prezentovala loni před krajskými volbami.

Na prvním z nich byl muž tmavé pleti se zkrvaveným nožem s vysvětlením, že nedostatky v našem zdravotnictví nevyřeší "chirurgové z dovozu", na druhém pak dva romští chlapci a tento text: "Říkají, ať chodíme do školy, ale naši to maj' na háku…" A pod ním pak toto: "Podpora pouze pro rodiny, kde děti plní školní docházku!".

Letos v lednu byla na Okamuru podána trestní oznámení. A jedním z těch, kteří tak učinili, byl Jiří Pospíšil z TOP 09. Policie pak v žádosti adresované Poslanecké sněmovně o vydání Okamury k trestnímu stíhání uvedla, že plakáty mají rasistický a xenofobní podtext.

V únoru pak většina dolní komory skutečně zbavila Okamuru imunity. A jen tak mimochodem: sněmovna o tom bude skoro jistě rozhodovat také po říjnových volbách.

A teď politické důsledky: loni na podzim byla SPD na sestupné trajektorii. Situace se pro Okamuru jevila krajně nepříznivě. Třeba volební modely agentury Median přisuzovaly po celý loňský podzim SPD podporu těsně nad pěti procenty, v prosinci se Okamurova formace dokonce ocitla pod nimi.

Jako by Okamurovi docházel dech, nepřicházel s ničím novým, působil opotřebovaně a bez nápadu. Navíc ho o voliče začali obírat z jedné strany Motoristé, z druhé pak Kateřina Konečná a její hnutí Stačilo!. Okamura byl tou dobou u konce s dechem. Jeho metoda, jejíž těžiště bylo v rozeštvávání společnosti a v údajném boji proti nepřizpůsobivým, se vyčerpala.

Jen pro kontext: Okamura je už dlouhé roky politickým šmejdem, kterému nikdy nešlo o to, aby řešil problémy lidí a hledal složitá řešení jejich sociálních a ekonomických těžkostí. Šlo mu vždy jen o sebe. Jeho ambicí nikdy nebylo vládnout a přispět tak ke zlepšení poměrů. Nikoli - je to politický podnikatel, který na problémech lidí leda tak parazituje s cílem čerpat maximum peněz určených pro dotace politickým stranám.

A loni v prosinci se zdálo, že s tím je konec. Jenomže pak přišla zmíněná trestní oznámení. Od té chvíle je předseda SPD jako politý živou vodou. Hýří energií, dostal náboj a nový impuls. Nemine snad den, aby o sobě neprohlásil, že ho chce vláda kriminalizovat, že ho chtějí Fiala a spol. umlčet. A on že je ten odvážný, který bude i nadále říkat pravdu a bojovat.

Už jenom chvilku, a začne tvrdit, že je disident a oběť jednoho z největších útoků na svobodu slova od listopadu 1989. Že je oběť nové totality, což je jiné nesmyslné a nepravdivé označení, které ve vztahu k politickému dění tak rád a stále dokola opakuje Andrej Babiš.

O lepší "potravě" a "důkazech o prohnilých poměrech" pro své voliče se Okamurovi ani nesnilo. K jeho opětovné expanzi jistě přispěl také integrační tah, který spočíval v tom, že SPD před volbami vytvořila alianci se Svobodnými, Trikolorou a hnutím Pro.

Jenomže bez toho, aby o sobě mohl říkat, že je obětí politické kriminalizace, za jejímž zrodem stojí Fialova vláda, by nejspíš SPD aktuálně nebyla třetí nejsilnější politickou stranou v zemi. A to je horká fáze kampaně ještě pořád před námi - je skoro jisté, že Okamura situaci využije a svou rétoriku ještě vyhrotí. Máme se jistě na co těšit.